• samouk, -a m. kdo se něčemu učí n. naučil sám, bez cizího vedení, zvl. bez odborného vzdělání školního. Mezi muži byli dovední samoukové, kteří z lesních kořenů dovedli plésti koše. Brodský. Byl [Vavák] na svou dobu vzorný hospodář, samouk geometr, samouk literát, ve všem všudy samouk. Jir. Skládání samouka Volného je dokladem, jaké popularitě se těšil ve své vlasti. Čteme. K životu uměleckému hlásil se samouk Arnošt Frolka. A. Mrš. Psala [básně] slečinka z lesní samoty… psal samouk z hor…psal kde kdo. Kronb.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 74 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 74