- sirka, -y f. zápalka, původně s hlavičkou ze síry s povlakem fosforu. Vyňal z kapsy u vesty sirku, škrtl jí o spodky, zapálil františka. Kam. Škrtali zednické sirky a lapali do úst plyny, ze síry vystupující. Maj. Sluha přináší škatulku švédských sirek bez bílého fosforu, t. zv. bezpečnostní. Čap. Ch. Rozsvěcuji sirku; hlavička odlítnuvši padla do suché trávy, a skoro v mžiknutí tráva se vzňala. Arb. Děti přinesly hadrů na troud, dělaly sírky, omáčely špičky v síře. Něm. Sedí tu [v kavárně] děvčátko s lýtky jako sirky tenkými. Kapl. Jak se s ním ponejprv sešla a rozhovořila, jako sirka chytila vzplanula láskou. Šmil. O tvář pana Kopřivy byl bys mohl sirku zapálit silně zčervenal v tváři. Čech. Zapálila se studem, že by byl sirku o ni mohl rozsvítiti. Šmil. „Nač mi to povídáte? Táhněte sirky!“ odejděte! Klost. Pojem „šetření od sirky“ nehodil se [po první světové válce] už ani do anekdoty i v těch nejmenších výdajích. Böhn. D Dostihový slang. deset koňských délek.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 167
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 167
|