- sklenice, -e f. skleněná bezhrdlá nádoba na tekutiny, nápoje, zavařeniny, léky a p. Stavěl na stůl svou nejmilejší sklenici ze skla broušeného. Jir. Stačí [mám-li žízeň] pouhá vody sklenice. Svob. Jak ráda by jej sklenicí mléka občerstvila! Svět. Vyličoval večer při sklenici čaje lodní požár. Mach. Dobré je použít na kopr patentních sklenic a uzavřít gumovým víčkem. Čes. sl. Díky kázni jsme si odbyli věci, které jiné národy drásají až do krve, jen bouřkou ve sklenici vody nepatrnou rozepří. Přít. Vedle svého zvyku se včera zase trochu příliš nahnul do sklenice přihnul si. Klost. Kde se vaří ostře, tam nebojí se podívat sklenici na dno hodně se napít. Zpravodaj. Jak se takový mladík chytí dýmky, sklenice a holky — amen je s ním pití. Hál. Tomu je sklenice nade všecko. Rais. Navečeřet by se moh doma a pak si jít na nějakou tu sklenici. Šim. Cestu měli zlou za tmy, a hlavně že bylo velké náledí, cesty jako sklenice zledovatělé. Jir.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 251
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 251
|