- sklo, -a n. tuhá, zpr. průhledná umělá hmota, mající značnou tvrdost, ale i křehkost. Okna mají maličká, obyčejně jednu, dvě tabulky skla. Něm. Z rohu [zrcadla] trochu skla vypadlo. Čech. [Sukně] se notně škrobila a sklem pak vyhladila. Něm. V koutě visely na skle malované tři obrazy svatých. Jir. Hořela před ním věčná lampa z rubínového skla. Svět. V štíhlých nádobkách z opálového skla zatknuto bylo po chvějné růži. Maj. Není ze skla, nemůže vystát choulostivosť. Šmil. Oči její byly studené, jako ze skla. Merh. Silnice byla opět jako ze skla hladkým ledem pokrytá. Vach. Blatný vládne výrazem křehkým jako sklo. V. Čer. Tuto věc, jasnou jako sklo, nepochopil z celých Pytlíkovic jediný kmotr Štěnděra lehce pochopitelnou. Paleč. Vzduch byl jako sklo a vzdálené lesy černy čistý, průzračný. Rais. Bylo v domě již vše jako sklo, čisté a lesklé. Jir. Lid. „Mám kapsy jako sklo!“ ozval se třetí bez peněz. Mel. Opravdu teď nemám [peníze], jsem jako sklo. J. Šír. Statek mám čistý jako sklo zcela bez dluhů. Vrba. Přen. Člověk, co je? Sklo. Nic než křehký sklo. A. Mrš. Široce otevřené, ve sklo obrácené oči nevracely světlo jako skleněné, ztrnulé, mrtvé. Klost. Sklář. přechlazená tavenina směsi kyseliny křemičité a kysličníku sodného, draselného a vápenatého n. olovnatého; sklo tabulové, zrcadlové, optické, ohnivzdorné, opálové, mléčné, olovnaté, české, křišťálové a p. Chem. vodní sklo roztok křemičitanu sodného n. draselného n. směs obou. Min. mariánské sklo větší průhledné desky sádrovce. D předmět z této hmoty nějak upravený, zpr. ve tvaru tabulky. Sňala se zdi fotografii, otřela sklo a podala mi ji. Šim. Déšť bubnoval na sklo okenní tabule. Ner. Červánek prodíral se skrze vysoká okna ze skel šestihranných a olovem spojených složená. Jan. Měl ve svých almarách za sklem všelijaké vážky. Máj. Na skle výkladní skříně přilepeny byly referáty. Vach. Nesl lucernu beze skla. Svět. Broušená jeho [lustru] skla, jeho perly a hranoly se měnily. Jir. „Ech-hi,“ dosmíval se pan rada, utíraje skla skřipce. Čap. Ch. Na obou šlapadlech jízdních kol musí býti připevněna žlutá odrazová skla. Auto. Dítě rostlo jako bylinka pod sklem ve skleníku. Maj. První český spis, jejž viděl vyložený za sklem, koupil si ve výkladní skříni. J. Malý. Jeho hošík je přistrojen jako někam za sklo. Hál. „Tak si ji dej za sklo,“ rozhněvala se Kliková, „aby jí neubylo.“ Baar. Nezapomeň, že máme dceru, že je jí osmnáct let, že si ji za sklo nedáme. Herrm. D skleněná nádoba n. skleněné nádoby, zvl. sklenice n. jiné předměty ze skla, zpr. ozdobné. Na římse rozloženy byly vzácné majoliky, skla a drobné bibeloty. Her. Sklo, stříbro, porcelán, vše padalo s cinkotem k zemi. Zey. Prosím vás, odkliďte to sklo do kredence. Hilb. Musíte na jarmark nakoupit trochu skla a porculánu. Rais. Slang. Pan Hrotek si objednával jednu černou ve skle. Lid. nov. Tak jsem vypil sklo — a tady jsem. Nár. l. Bude tam talíř guláše nebo kus studené vepřové a jedno sklo navrch. Řezáč. D skleněná hmota, zpr. tvaru čočky s optickými účinky; sklíčko, monokl, lornět, kukátko; skla, skel n. pl. brýle, skřipec; kukátko. Stará malba ukáže často pod zvětšovacím sklem drobounké trhliny. Rozhlas. Vloživ kapku přecezené vody pod zvětšující sklo, nabídl Turkovi, aby nahlédnul v nápoj. Obr. živ. Pan Honza si zastrčil sklo do oka. Sab. Doktor brejlil ustaraně svými tlustými skly. K. Čap. U některých případů se nepodaří šilhání odstraniti ani korrekčními skly. OSN Dod. Nejostřejším sklem nerozeznáš, co zvířata ožírají s nahého kamene. Ner. Každý člověk má právo, pozírat na věci vně sebe svými subjektivními skly. Klost. Díval se do zítřka růžovými skly pln naděje. Vrba. Naučím se pohlížeti na svět bez černých skel ne pesimisticky. Šim.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 725
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 725
|