- skvrna (zast. a lid. škvrna), -y f. plocha, místo jinak zbarvené než podklad. U kamen převaloval se mohutný, černý kocour s okem přepaženým bílou skvrnou. A. Mrš. Bylo tma, a dole v městě zdála se světla jen žlutými skvrnami. Zey. Když se tam Jirák podíval, naskočilo mu plno zelených skvrn před očima. Merh. Má nesčíslné zrzavé škvrny po celém obličeji pihy. Ritt. Byla [stránka novin] proděravěna bílými skvrnami jako strakapoud místy vybílenými konfiskací. Vach. Astron. skvrna sluneční tmavý útvar na slunečním povrchu. Bool. skvrna zárodeční malé tělísko v nitru jader vaječných buněk, macula germinativa. Bot. dřeňové skvrny nepravidelná, velká, světlá n. zahnědlá místa uprostřed v dřeni jako hojivé pletivo dutin vyhlodaných larvami hmyzu. Anat. slepá, žlutá skvrna v oku. Lék. označení nějakého ložiska, nejčastěji chorobného na kůži. D ušpiněné n. jinak nápadně poškozené místo na něčem čistém. Zrcadlo rozbitého skla [bylo] plno skvrn. Rais. Nesla věchet neb hadr, aby kde jaká skvrna, očistila, a kde jaká pavučina, smetla. Něm. Stírala prach s nábytku, umývala skvrny na podlaze. Svět. Nadarmo veliké mastné škvrny [na papíře] tokem slzí svých smývati usiluji. Ritt. D kaz, úhona, vada, poskvrna. Bylať nevěsta jeho sice krásná, ale krása ta měla přece velikou skvrnu. Čech. Rytíř bez skvrny průměrného lidství hodí se jen pro druh, žádající si stylisace. Jirát. Odejít z jedněch novin do jiných je trochu jako skvrna na charakteru. K. Čap. Jednání proti šlechetnému hraběti Šporkovi jest velká škvrna na povaze Neumannově. Lum. Lichvář Madal, štěnice a skvrna města, počítá své zlaťáky ostuda. J. Tom. Však ona se ta bouřka jednou přižene a rozpráší vás, rozežene vás, vy skvrno ničemná sebranko. Šub.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 398
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 398
|