- slabika, -y f. jedna z částí, na něž se dělí slova při vyslovování. „Já nemám tatínka,“ řekl hoch v samých slabikách jako by urvaných. Hál. Slova stékala mu se rtů jenom po slabikách. A. Mrš. Ovšem, že se nic z toho všeho [co očekával] nesplnilo, ani jediná slabika vůbec nic. Čap. Ch. Věřte mi do slabiky, že mi ani ve snu nenapadá, abych svůj vtip na vás protíral naprosto, úplně. Šmil. Gram. část slova tvořící výdechovou jednotku, obsahující jednu slabikotvornou hlásku (samohlásku, dvojhlásku n. slabikotvornou souhlásku). Slabika zavřená, otevřená.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 127
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 127
|