- sladkost, -i f. vlastnost něčeho sladkého. V korbeli spojena hořkost se sladkostí. Quis. V ústech cítil podivnou sladkost, nepříjemnou, odpornou. Zey. Melodie z nich [houslí] vyluzuje, tu plné vášně, hned zas plné sladkosti. Něm. Říká se, že je pomsta sladká, možno — ale po vykonání jí pomine sladkost a trpkost zůstane. Zey. Její úsměv měl sladkost a poesii jara. Hlad. Zapomenuv na svou úlisnost a sladkost všecek popuzen odešel. Jir. D (zpr. pl.) něco sladkého, zvl. cukroví. Dětem vždy kornoutek sladkostí podstrčil. Něm. [Osobitost] vnáší trochu ostřejšího vzduchu do parfumovaných sladkostí poesie. Kar. Soukromé vyučování nebylo sice žádnou sladkostí, ale netížilo ho. Jir. Čermačka by byla dále ještě rozplývala se v sladkostech, kdyby Strouhalka nebyla již otevřela dvéře v sladkých řečech. Šim.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 289
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 289
|