- slitina, -y f. směs vzniklá slitím různých hmot. [Krápě] padaly jako „kilovky“ do slitiny z písku a malty udupané. Čap. Ch. Haluze obaleny byly chumáči květů, podobajícími se slitině ze žluté sádry. Vrba. Přen. Je to ale podivná slitina rozmaru, bodrosti, upřímnosti a smělého vzletu. Jan. Změnila se veškerá soustava myšlení v celé společenské slitině. Osv. D směs vzniklá slitím roztavených kovů. Další vlastností kovů jest, že se spolu zhusta slévají v rozmanité slitiny. Vot. Příměškem olova k mědi [míchanina] méně se hodí k hotovení slitin a řezacích nástrojů. Voc. D něco ulitého, slitého. Umiňovala si, že ten obřad [slévání olova] vykoná s náležitou pozorností a že vynaloží vše, aby pronikla význam slitiny. Herrm. D něco kompaktního, pevně v celek spojeného. Vše je široko daleko zaváto v jediné slitině bělostného sněhu. Bouš. Na Pavlišov bylo do kopce a všude samý hladký led, jedna slitina. Jir. Krk, prsa, žebra [opařeného] byly jediná slitina. Šim. Štěrk tu byl jak slitina, lopata jen odskakovala. Jah.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 161
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 161
|