- smrad, -u m. ob. odporný pach, puch, zápach. Smrad po síře byl cítit po pokoji. Svob. Zarazil nás tam konglomerát všech možných puchů a smradů. Hol. Těšil se na ně [hony]‚ to že bude něco jiného než v Praze na tvrdém dláždění a v těch smradech všelijakých. Jir. Smrad ve hradě byl tak nesnesitelný, že obleženým počaly zuby viklati se. Pal. Čert prosí krejčího, aby ho neprozradil, a ztratí se jako smrad. Tille. Táhl se pomalu jako smrad do stráně k otci nenápadně. Knap. D Lid. páchnoucí věc, obyč. horší druh cigarety, kuřivo. Ucítil vůni cigarety, které on říkal stručně „smrad“. Vach. A co to kouříte za smrady? Fi — Zahodíte to? V. Mrš. D Vulg. páchnoucí člověk, prevít, neřád (nadávka). Ty sirky od toho hromského smrada [žida] nestojijou také za nic. Kosm. Ten Hruška, ten žebrák, ten smrad, ten mě nenechal u sebe spát. Lid. nov. Co dělá ten smrad Šimůnek, že není s tím čajem hotov? Med. Mladý Königsaal na něj zařval, co se opovažuje, neví-li on jeden smrad, že mluví s Königsaalem? Jir. D Expr. žertovná nadávka, zvl. dětem. „Naše děvčata přijela! Buďte nám vítáni, smradi!“ Poláč. „Tak pojďte, smradi,“ pravil. I přiotevřev obezřele klec [s křečky]‚ chopil se prvního mláděte. Šlej. [Sportovec soudruhům] „Jak jste se vyspali, smradi?“ J. Žák.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 227
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 227
|