- smutek, -tku m. sklíčenost mysli, zármutek (op, radost, veselost). Víc smutku než radosti rostlo pod touto střechou. Rais. Cítívala podivnou tíhu na mysli, neurčitý smutek. Jir. Lid. „I ty můj smutku,“ skoro zoufale jsem pravil sám k sobě, „což se na to pensum nedostanu ani dnes?“ (v povzdechu). Kos. D smutný, ponurý vzhled. Šum vody dodával mrtvu zimního dne ještě více smutku. Jir. Zuří [bóra] již od nepaměti a zavinila ten holý smutek horvatského přímoří. Ner. D určitý čas po úmrtí někoho blízkého, společensky vyjadřovaný smutečním šatem n. páskou a vzdalováním se zábav a p. Nezbývá než posečkati, až po smutku. Kapp. Přijela z Prahy paní zámku, vdova to po bohatém hraběti, aby zde smutek zaň odbyla. Svět. D oblek, páska n. jiné odznaky nošené po smrti někoho blízkého. Později odložila smutek, střídala černé šaty s barvami modnějšími. Hlad. Vejdou všichni v hlubokém smutku. Vrch. Má celé černé šaty, jako by ustavičně po někom smutek nosil. Baar. Zamluvil i lepší hudbu, dal služebníkům přišíti smutek na klobouky a rukávy. Prav. D Žert. ob. proužky nečistoty za nehty. Proštipcem svých baňatých prstů, o nehtech hlubokého smutku, nazvedal brejle na nose. Čap. Ch.
|
Zobrazeny karty 1-8 z celkem 8
Zobrazeny karty 1-8 z celkem 8
|