- snoubenec, -nce m. ten, kdo uzavřel úmluvu o zasnoubení; pl. snoubenci nastávající manželé, ženich a nevěsta. Po boku jedné z těchto dívek seděl mladý muž, který si počínal jako snoubenec její. Čech. Slečna Anna Rychlá a pan Čečetka jsou snoubenci. Mach. Bývají zvyky na svatbách, že se vzpomíná úrody zemské a požehnání Božího, jehož svatebníci přejí snoubencům. Herb. Přen. Zasvěcenec musí se vyvinouti z objetí přítomnosti a státi se „snoubencem“ tradice. Píša. Dnes slaví Tvoji [Máchovu] památku snoubenci ducha Tvého. Pfleg.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 88
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 88
|