- sojka, -y f. lesní pták, vyznačující se nepokojným poletováním a pronikavým křikem. Sojka zavřeštěla kdesi na blízku. V. Mrš. Srny a sojky kropenatily krajinu. Slád. U černé obory ozval se krátký štěkot sojčin. Rais. Miluška se před čtvrtletem rozběhla a žvatlá jako sojka. Šmil. „Má sojky v hlavě!“ bručel rozdurděný Jíra je zamyšlený, vrtohlavý. Šmil. Jak se napil, vybouřily se mu sojky v hlavě. Win. Zool. rod ptáků z čeledi Corvidae, Garrulus; sojka chocholatá, sojka obecná. D Expr. parádivá, pyšná n. povídavá žena. [Pětinovi by se bylo lépe vedlo,] kdyby nebyl míval za ženu takovou strojivou a marnotratnou sojku. Šmil. Je to [mlynářka] sojka nadutá a přelétavá. Rais. Je to [komorná] sojka zvědavá. Jir. Paní Konůpková byla panská sojka. Kdekdo se jí ve vsi bál pro její zlý jazyk. Nár. p.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 83
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 83
|