- souboj, -e m. smluvený zápas dvou protivníků se zbraněmi podle pravidel vybojovaný. Strhla se prudká hádka, a z té byl — souboj. Jir. Vyzývám tebe na souboj a sice na pistole. Neč. Přemohl mne v souboji rytíř Don Quijote. Dyk. Potrhati pacholkovi kosárek je vyzváním horším nežli na souboj. Herb. D zápas, boj vůbec, zvl. dvou osob. Vím o souboji Goliáše s Davídkem ze školy. Stroup. Souboj podomka a psa se opakoval. Řezn. V záloze zahrál Galáb, který sváděl se Šmejkalem pěkné souboje. Nár. p. Přen. Souboj našich očí trval dlouho. J. Havlasa. Jazykový souboj obou slečen jí přišel velmi vhod. Zey. Voj. souboj letecký boj dvou n. více letounů, zejména stíhacích, mezi sebou ve vzduchu; dělostřelecký souboj.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 237
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 237
|