- soud, -u m. soudní přelíčení, soudní řízení, souzení. Sem svolávala Libuše národ na sněmy a soudy. Tomek. U každého ouřadu krajského konal se dvojí soud, větší totiž a menší, čtyřikráte do roka. Pal. Tam odbývají jesuité tajné krvavé soudy. Svět. Ten myslivec měl už jednou pro své bludařství soud byl souzen. Jir. Soud jeho byl rychlý, pokuta byla těžká soudní přelíčení s ním. Prav. Vy chcete ujíti soudu? Pfleg. Jaké svědomí, taková prý smrt, jaká smrt, takový soud, jaký soud, taková věčnost posmrtný soud. Svět. A rachot byl tak velký, nesmírný, soud poslední jako by nastával. Zey. Třes se, bídníku, ať na tě nežaluju na soudu věčném, na který mne pán brzy povolá. Just. Z lidského soudu brzy již vejde na soud boží na onen svět. Win. Soud boží na se národ zve, jenž pěvce své ctít neví potrestání. Hál. Vzato útočiště k božímu soudu, kterým se tehdáž [v XV. stol.] vrah neznámý vyhledával k ordáliím. J. z Hv. Expr. Kdykoli odešel, nastaly boží soudy bylo zle. Just. Zavedl přísný soud nad selkou, ale konečně se s ní opět smířil vyšetřování, vyptávání. Něm. Tety zasedaly ke kamnům, aby držely soud posuzovaly. Hál. Přen. Také my budeme stát před soudem dějin. Týd. rozhl. Buďte ujištěni, že soudu lidí se nebojím. Šmil. Vzpomněl si na Kališova slova o soudu veřejného mínění. Vach. Práv. náhlý soud soudní řízení podle stanného práva. Náb. soukromý soud souzení duše hned po smrti každého člověka. Obecný (veřejný) soud souzení všech lidí na konci světa neboli v poslední den. D úřad, orgán vykonávající pravomoc v občanskoprávních a trestních záležitostech. Zažaloval oba manžely u krajského soudu pro nezaplacení směnky. Šmil. Jasně si představoval, jak ho postaví před soud a vyřknou ortel. Staš. V listech podávají se zprávy o veřejných jednáních při soudě. Durd. Vlastní jejich soud „práva chodovského“ zasedal každé čtvrté neděle. Jir. Moje pře je nyní odkázána k porotnímu soudu. Něm. K večeru mne převezli do vazby zemského co trestního soudu. Vach. Jednoho večera byly demonstrace před budovou soudu. K. Čap. Její ženich, to se ví, ji nechal sedět, prosím vás, pán od soudu. Šim. Věc opět šla na soudy. Kos. Já jí to dosvědčím, ale před soudem bych na to nechtěl přisahat. Herrm. Soudn. soud civilní, trestní, okresní, krajský, pracovní, vojenský; lidový, národní a j. D Řidč. soudcové. „Soud se odebere k poradě,“ prohlásil předseda. K. Čap. Soud kýv hlavou, a to znamenalo, že má slečinka pravdu. Stroup. Ať mluví, slavný soude, jestli jsem slovíčka přilhal. Šmil. D soudní rozsudek. Druhý den vynesl Vácslav nad oběma soupeři soud. Třeb. Soud je rychle vyrčen: „Žádný úvěr víc — na dál jen za hotové.“ Ner. Nepováží, že vyřknouce smrtelný soud nad kritikou, sami sebe zatracují. Havl. D proces myšlení vedoucí k úsudku, usuzování. Jste člověk rozšafný, zdravého rozumu a soudu. Šmil. Mám přílišnou důvěru ve zdravý soud našeho lidu. Ner. Pilování [uměleckého díla] řídí něco zcela jiného, než pouze chladný soud. V. Mrš. Můj otec byl zkušený, bystrý muž, ve svém soudu přísný. Praž. pos. Log. základní forma myšlení, jíž vytýkáme vztah mezi představami a pojmy. D úsudek, posudek, názor, mínění. Jaromír byl podle soudu nejvyšších a nejmoudřejších v Náhlovicích prohlášen za komedianta. Hál. [Historie] bude pronášeti soud nestranný a konečně platný. Hol. Odsuzují [lidé]‚ kde by znajíce [příčiny] příznivější soud vynesli. Pfleg. Je třeba úst, jež bez bázně by hřměla soud plamenný nad pokrytstvím. Čech. V bezpodmínečném souhlasu je potlačení vlastního soudu. Kar. A častěji tázal se po jejím soudu. Leg. Počal naznačovati, co po jeho soudě nesnášelo se s vážností a důstojností celého sboru. Herrm. P. Chmelenského soud [o Máchově Máji] neporozumění plodu Máchova na jevo dal. Sab. [Kritika] pronáší svůj dobrý i třeba přísný soud. V. Mrš. D (zpr. v pl.) soudy kniž. rozhodnutí, zpr. vyšší moci, úradek, osud. „Nedobře lidem bez zpěvu“ — Tak bůh v svých soudech mluvil. Hál. Nevyzpytatelné jsou Tvoje [Ježíšovy] soudy. Hol. Patřila v mutný říční proud, četla tam slova naděje i bázně: své milé země tajný soud. Erb. Co konal jsi, byl boží soud a světa pevný řád. Heyd. D soudy, -ů pl. zast. a lid. soudní rozepře, zvl. vleklé, záliba v souzení, sudičství. Jednotníci odpověděli, že oni s králem v soudy dáti se nemínili. Pal. Tu si panna Eufemie na panice Šonovského postěžovala, ohlašujíc, jaké hněvy a soudy strojí a chystá. Jir. [Radosti a požitky] na vsi vrcholí v hospodě, soudech, svárech a karbanu. Baar. Pro dvě zlatky takové soudy! Rais. Já bych vám radil, abyste nechal soudů, abyste se poddal. Jir. Budou mlčet, aby mrzutství a soudů mu nespůsobili. Prav.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1216
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1216
|