- souditi ned. (imper. suď, příč. souzen) říditi a rozhodovati spor, při, konati soud; na způsob soudu rozhodovati. V těchto zemích soudcové jsou povinni soudit a trestat hříšníky podle litery zákona. K. Čap. Pan rada na pensi Milichovský uvázl v našem pohorském městečku, ač tu soudil jen necelá tři léta. Jah. [Libuše] se stolce vstává, aby pověděla, že nechce více souditi jich svády. Zl. Praha. Zabil jsem ji. A soudili mne za to. Seděl jsem dvanáct let. Dyk. Jeden z nich měl o život býti souzen na soudu. Zel. Sudí dvorský soudil služebníky královy o všecky záležitosti soukromého práva. H. Jireč. Zde vyzvědač — rač soudit nad ním, pane, sám! Vrch. Pán Bůh mezi námi [otcem a synem] sudiž! Kalina. Bůh spravedliv, bude souditi nás i soudce naše nynější. Win. Práv. nalézati právo. D rozhodovati s konečnou platností (o nějaké záležitosti), rozsuzovati. Byl s ní a řekl Harutovi: „Suď mezi mnou a ní!“ Zey. Bůh sám to suď, co na tom pravdy. Zey. Tohle když jsem pak doma vypravoval, nedošlo víry: dědeček prý nikdy nehrával. Ale ďas to po letech suď. J. Kvap. D Zř. býti soudcem (ve sportu). Trojtažky soudí J. Kotrč a dr. E. Palkoska. Rozhlas. D vytvářeti si, pronášeti úsudek, mínění, názor o někom n. o něčem, posuzovati někoho n. něco. Suď mne milosrdně! Mám ještě horší věci na svědomí. Maj. Zde opustil Carducci docela půdu Tainovské kritiky, souditi autora dobou jeho a poměry jeho. Vrch. Již před tím nerozumná kritika zatratila jeho „Máj“, a nyní soudil jej poznovu pan aktuar Roubínek. Jir. Každičká duše souzena bude podlé toho, co vštípeno v ni. Čel. Suďme se tedy přísně, nesedejme již tak záhy na vavříny. Havl. [Učitel] huboval na ministra Mettrnicha, soudil vysokou politiku. Jir. Od apriorní soudící kritiky aesthetické nepovznesl se [Durdík] nikdy k vykládací kritice psychologické. Arne N. D vytvářeti si, pronášeti nepříznivý úsudek, mínění, názor o někom n. něčem, odsuzovati, zamítati někoho n. něco. A to by se mně líbilo, abys ty nyní počal soudit, co jsi po třicet roků schvaloval. Hál. Jsme vůkol souzeni a z lidu málo kdo při nás jsou. Win. Ký div, že mnohá [dívka] v špatné cesty zbloudí, že jiná trpce lidský život soudí. Svob. Nesuď a nebudeš souzen! Havl. D (co, o čem, nač a pod.) docházeti k názoru, úsudku o někom n. něčem, usuzovati, míniti, míti názor, úsudek o někom n. něčem. Lze snadno souditi z toho, že láska k Slovanstvu a vlasti byla vždy u něho [Kollára] přece jen pružinou hlavní. Vrch. Kam to [víšek] padlo, všecko bylo hned v ohni; i soudili, že to byl Šotek. Erb. Soudím-li dle dojmu, jejž na mne učinila, není zlá. Rais. Otec prý nemohl skonat a všichni soudili, že ona mu duši drží. Něm. Já k vám chovám velikou důvěru, a až přečtete tuto knihu, pak můžete o mně souditi. Pfleg. Z tvého posledního psaní soudíme, že se ti vede dosti obstojně. V. Mrš. Když soudila, že je hospodyně sama, vydala se do velké sednice. Rais. Hleděla se vždycky seznámiti s člověkem, který mnoho soudil a přemítal. Šal. [Jana] mrzelo, že babička málo o něm soudí. Něm. Ze slov těch souditi můžeme na celou jeho minulost i budoucnost. V. Mrš. Pupence pozorně zkoumal a z nich na květ i na ovoce už soudil. Baar. Odcházel s tajenou starostí, že to něco horšího nežli angina, na kterou nejprve soudil. Jir. Dieckhoff, soudě podle textů, které jemu známé byly, předpokládal starší valdenské zpracování táborských originálů. Goll. „To je jiná věc,“ soudí domácí pronáší názor. Jah. „Samotný mužský je jak siroteček,“ soudil rozšafně Špička. Jah. Zast. Soudíme tedy za nejlepší, abychom se neštítili bez obalu promluviti o celé věci. Havl. Smutný obličej znamenali na něm všickni a soudili tu věc za znamení budoucí nemoci. Pal. Log. tvořiti soudy. D přisuzovati, určovati (obyč. v passivu). Nebylo souzeno Josefu Mánesovi, aby v cestu jeho života vstoupila žena. Eva. Můj milý, už je to takové, byli jsme si přece jen spolu souzeni. Baar. Myslila jsem si ovšem, že alespoň ty Čecha vyvolíš, svůj k svému nejlépe se hodí, ale nebyl ti souzen. Něm. Bylo mi souzeno státi se na něm úplně závislým. Zey. A myslil juž, že Bůh mu soudil, by zhynul v hrobě pustotném. Zey. Poslední když vyšlo slunce městu zkáze souzenému, přiblížil se nesbořené posud hradbě Fernandezův starý přítel. Zey. D souditi se (s kým) vésti soudní spor, při s někým. Dva sedláci se soudili o statek. Dibl. [Obyvatelé] se už několik let soudí s panem hrabětem o nějaký kus lesa. Sab. Vyzvedne si na to komissi a bude se soudit třeba až k sedmi kurfiřtům! Tůma. D příti se. I soudili se mužští o svých dnešních lovech. Krás. Starý pán zavrtěl hlavou, ale proto že měl všecko na tomto světě za možné, nesoudil se se mnou. Hol. —V. t. souzení.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1139
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1139
|