- soumrak, -u m. rozhraní mezi nocí a dnem, šero po západu n. před východem slunce. Slunce bylo zapadlo, soumrak rozhostil se po zemi. Kos. Přišla s Toničkou v náručí na besedu hned po obědě a zůstala až k soumraku. A. Mrš. S prvním soumrakem večerním byla plna ves povyku a výskotu. Ehrenb. Byl tichý, letní soumrak, zem zalita v barvy hasnoucího dne. V. Mrš. Druhý den ráno ještě za soumraku byl již u skály. Něm. Přen. Praporec naposledy se rudě mihl a shasl v soumraku starého hvozdu. Jir. Jediný úsměv zazářil hluboce v soumrak mé duše. Zey. V soumraku dávných věků přivedly jednou divé vichry krok počasí ze souladu. Zey. Daleko je to [mé mládí] všecko, daleko, v tichu a soumraku minulosti. Svob. Astron. doba od západu Slunce do úplného zatmění n. doba od prvého zabřesknutí do východu Slunce, určená vzdáleností Slunce pod horizontem. D Kniž. období úpadku, počátek úpadku. Ve středověku nastal soumrak kuchařského umění. Rozhlas. Viděl se svého místa soumrak civilisace. Vach. Nastal soumrak silnic, které se proměnily v idylická místa klidu a doménu tuláků. Přít.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 335
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 335
|