- spojenec, -nce m. kdo se s někým spojuje proti společnému nepříteli, odpůrci. Rusko vypovědělo Turecku válku, majíc za spojence Rumuny, Srby a Černou Horu. Jir. Skoro se bojím, že mne [císařovnu] ještě přemluví, abych si vzala ten lehkomyslný národ za spojence. Bozd. Hist. Spojenci státy Dohody v první světové válce; spojení národové v čele s SSSR, Velkou Britannií a Spojenými státy, bojující proti fašistickým státům v druhé světové válce. D vůbec kdo se s někým spojuje, spolčuje proti někomu n. k vykonání něčeho. Vojtěch byl potěšen, že má [v Lidunce] spojence ve své nenávisti k učiteli piana. Hál. Za spojence měl dělnictvo a spekulanty. Staš. Hledal v Praze účastenství a spojence svých plánů. Podl. Přen. Moře, hvězdy a vůně byly opět jejími spojenci. Zey. Dlouho věřil v moc času a zvyku, ale i tito dva spolehliví spojenci ho zklamali. Vach.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 178
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 178
|