- spona, -y f. zařízení na spínání, předmět, jímž se něco spíná n. připíná; sponka. Stuhy připevněny byly na rameně sponou velikosti zlatníku. Herrm. Pod lalůčkem má zlatou sponu, na kyprém zápěstí náramky. Rais. Na prsou mají velkou stříbrnou sponu, obyčejně pěkně pracovanou. Ner. Na dně [truhlice] modlitební knížky se stříbrnou sponou. Jir. Položil kufr na zem a uvolnil neochotně spony. Ahoj. Přen. Jenom osoba panovníkova jest vlastně sponou jejich [národů rakouských]. Mach. D Zř. kovová závora n. závěs. Dvéře [vězení] se odevrou bez rachocení klíčů a padajících spon, zcela jako v bytech jiných. Ner. Položil jej [opasek] opatrně do truhly železnými sponami ke zdi přidělané. Svět. D Tech. součást nějaké konstrukce, spínající více částí, klešť. Text. drátěná smyčka, zaklesnutá na volný konec platinové šňůry, karabinka. D Hud. (v notách) svorka spojující několik notových osnov patřících jednomu nástroji; (v partituře) označení skupiny příbuzných nástrojů (dechových, smyčcových). Těsn. bod n. čára oddělující dvě samohlásky, aby nesplynuly. Gram. pomocné sloveso, zpr. býti, spojující podmět s neslovesným přísudkem (doplňkem doplňujícím), kopula. Anat. spona stydká, spona kostí stydkých spojení obou kostí pánevních v místě úhlu kostí stydkých.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 207
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 207
|