- stezka (dial. stežka), -y f. úzká cesta, určená pro pěší n. jezdce, pěšinka, pěšina. Vzhůru po skále lehký krok uzounkou stezkou plavce vede. Mácha. Druhým [dvorem] vedla jen uprostřed dlážděná, cesta a třetím ušlapaná stezka. Čap. Ch. Mezi horami a roklemi propletá se stezka z Černohorska na obšírnou rovinu. ČČM. Na svou stežku hloží stele. Gallaš. Přen. Místy táhly se jehličím úzké, bílé stezky záře slunečné. Rais. [Brizeux] spěl stezkou vlastní dál od hlučné dráhy součastníků. Vrch. Dej odvahy, bych stezku nalezla z trapných pochybností bludiště! Bozd. Mysl. lovecká pěšinka upravená pro lov zvěře. D (ve středověku) komunikační spoj země s cizinou. Hory tvrzené neschůdnými lesy a hrady při stezce zemské, jako byl Kladský, chránily hranice České říše. Jir. Zlatá stezka cesta z Čech do Pasova. H. Jireč. D Řidč. mezera ve vlasech vytvořená jejich rozčísnutím, pěšinka. Měl světlé vlasy své přičísnuty se stezkou nad levým uchem. Jir. Vlasy dělily se na dvě nestejné částky vyznamenané pořádnou stezkou. Prav. Vlasy v předu pozůstalé se uprostřed čela stežkou rozdělily. Č. lid. Archit. pásek umístěný obyč. mezi dvěma oblými články při architektonickém profilování říms, kordonů, soklů a p.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 317
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 317
|