- stran (zast. stranu, strany, stranou, dial. stranivá, straněvá) předl. s gen. vyjadřuje okolnost, že se nějaká činnost, nějaké jednání někoho n. něčeho týká; kvůli. Věková jinak smýšlela stran ženských nežli její syn. Jir. Utíkali se k němu o radu stran polí, lesa, stran hospodářství. Jir. Chtěl jsem s vámi dnes o něčem promluviti, stran testamentu. Herrm. Napadlo mu dnes s obročním stranu Františka a Madlenky porozprávěti. Šmil. Přívětivě volal, aby si k němu zašla, že snad již se strany těch rukaviček rozmyslila. Prav. Přišli jsme stranou toho závodu v lese. Win. Tatík nyní vyvádí stranivá toho ženění. V. K. Jeř. A straněvá tej konštituce, censury a národní gardy, to ani nevím, co si mám o tem myslet. Herb. Především vám musím projevit blahopřání stran vašeho zdraví. Jeř. Zde nějaký pán — stran toho inserátu. Čech. Chtěla si za jít na chvíli k Bartákovům, na poradu stran nějakých šatů. Herrm. Máš svatou pravdu i stran těch obrazů. Mach.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 108
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 108
|