- styl, stil (vysl. styl, ob. štýl), -u m. způsob vyjadřování myšlenek ústně, písemně n. jinými uměleckými prostředky (stavbou, obrazem a pod.), daný dobou, objektivními podmínkami a individuálními schopnostmi, sloh. Největším umělcům krůpěje potu kapaly s čela v boji za krásný styl. V. Mrš. I Tolstoj má svůj styl, ale ten je zase jen jeho. V. Mrš. Básnický stil Markův byl na počátku příliš chladný a suchý. Máchal. Můj přesný vědecký stil nerad se ověšuje cetami a kudrlinkami. Čech. A stačí český jazyk na brillantní stil Chateaubriandův, na krásu jeho řeči? Jir. Již styl sám, tento nejvýraznější projev ducha, nepovažuje [Březina] za čistě individuální majetek. Dur. Od vázového dekoračního stylu, krok za krokem usilují řečtí malíři o objemovější a prostorovější malířské vyjádření skutečnosti. Lit. noviny. Pokoj nevysoký ve starém stilu. Mach. Zajímava jest novoměstská radnice, nádherná budova v prostém stylu. Herrm. Síň v nádherném stylu renaissančním. Vrch. Měl [mistr Kondelík] plnou hlavu šablon a ‚štýlů‘, jak tomu říkal. Herrm. Hrál starším stylem houslovým bez přílišných portament. Čap. Ch. D obvyklý způsob. Že se dopustil tohoto nejhroznějšího hříchu, náleželo takřka ke stylu oněch lidí, jimž hromadění hříchů jest rozkoší podle zásady když už, ať už! Čap. Ch. Ženy vpravují se celkem snadněji v stil takového hotelu než muži. Mach. Politikové vyššího stylu dovedou svoji osobní čest podřídit prospěchu národa velkorysejší. Sova. Sport. určitý ráz pohybového celku odůvodněný zákony estetickými i zákony pohybové ekonomie a pravidly účelnosti.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 281
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 281
|