- svrchovanost, -i f. nejvyšší moc, nadvláda, suverenita. Říše východofrancká měla zápasy se sousedy slovanskými, nad nimiž si osobovala svrchovanost. Bidlo-Šus. [„Černá legie“] vstoupila do končin, jež všecky byly pod svrchovaností a mocí Napoleonovou. Jir. Po smrti Samově dostali se Slovinci trvale pod svrchovanost vévod bavorských. Čes. pol. Na prvního stárka skládá [chasa] všecku svrchovanost. Herb. Ó bouře nádherná! jak mocným ruchem zvěstuješ svrchovanosť svobody! Krás. Polit. nejvyšší, na nikom nezávislá moc (politická, státní). D Svrchovanost zř. někdejší zdvořilostní oslovení, titul panovníků. Leda, že by snad stal se vyslancem a tím roztomilého panáčka ani vaše svrchovanost [kníže] neučiní. Bozd. D Řidč. schopnost ovládati n. vykonávati něco s naprostou jistotou, dokonale, suverénně. Prokázal takto šíři a svrchovanost vzdělaneckou. K. Pol. V záplavě návrhů s jistou svrchovaností diktovaných přistěhovalo se k nám bohaté kritické názvosloví. V. Mrš. Svrchovanost matčina pokrytectví se mi hnusila. Zey.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 135
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 135
|