- terasa, -y f. (zast. teras, -u m.) stupňovitá plošina na svahu, vyvýšená rovná plocha před stavbou n. architektonický přístavek s takovou plochou; upravená plochá střecha. Probělával se [lusthauz] nejvýše nad vinicí na nevysoké terasse. Jir. Po svazích a leckde na terasách kopců vyrostly stany. Ant. Šrám. Terasa domu vybíhala až k moři. Vrch. Přináší mi sluha řecké kavárny čibuk na terasu. Čech. Nyní jsou udělány uvnitř [věže] schody až nahoru, kde je terasa a z ní krásná vyhlídka v dálku. Něm. Na obou budovách bývaly místo střech terasy. Zl. Praha. Přes zámecké dvory ven spěchal na hradební teras. J. Pichl. Tento pokoj měl terass. Podl. Geol. terasa stupeň n. stupňovitý útvar povrchu zemského způsobený erosí n. akumulací říční n. mořskou; terasy říční, pobřežní.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 109
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 109
|