- titul (vysl. ty-), -u m. název hodnosti, postavení nějaké osoby; oslovení, pojmenování nějaké osoby. Albrecht přijal na se titul krále Římského. Pal. Mnozí generálové položili základ k rodovému jmění i k titulům, jichž potomci až dosud užívají. Rez. Znal jen tituly důstojníků a několika jiných pánů. Jir. Když Herites vystoupil z lékárny, oslovil jsem ho titulem „pane lékárníku“. Jir. Prostým občanům lichotilo zasedat u jednoho stolu se vzdělanci s akademickým titulem. Lum. Mladý hodinář řekl to dvorně, po městsku, s titulem „panna“. Jir. Na titul královny plesu zdála se mu činit největší nároky Cilka. V. Mrš. Žert. Již zdaleka přivítal běšínský pán svého čeledína hromobitím titulů, mezi nimiž hulvát a halama nejvyšší hodnosti naznačovaly nadávek. Čech. Při tom dostalo se pateru Amandovi za jeho umění léčebné nejednoho titulu málo lichotivého. Jir. D název, nadpis knihy n. jednotlivých jejích částí, článků a pod. Mezi spisy Chelčického vřaditi lze traktát vepsaný bez zvláštních titulů čili nadpisů. Goll. Titul knihy objasňuje se v předmluvě. Jir. List u desky byl utržen a s ním větší část titulu. Jir. Jej všecko znepokojuje, odtud trefný titul jeho první knihy. Vrch. D odstavec, oddíl v zákonech a p. Každý díl rozpočtu rozdělen je na kapitoly, tituly a pododdělení. Čes. pol. Obsáhlý rozdíl druhý jednající o poměrech právních dělí se na 3 tituly. Ath. D Kniž. důvod, odůvodnění. Konečně přestaly tyto nesmyslné státní výdaje z titulu „naléhavosti poměrů“. Výb. Pěvecká povinnost byla po něm vymáhána z titulu starostenské moci. Kop. Začneme přehlídku díla Alfreda de Vigny básněmi. Nebylo již od počátku pochybnosti, že v nich jest hlavní titul slávy básníkovy i jeho významu. Vrch. Práv. pravní důvod, nárok, právo na něco.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 409
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 409
|