- tradice, -e (zast. tradicie, -ie, tradicí, -í) (vysl. -y-) f. souhrn zvyklostí, obyčejů, názorů, myšlenek a pod. přecházející s jedné generace na druhou a tvořící souvislý vztah k minulosti. Vážila si svých dědů, všechny ty rodinné tradice byly jí posvátny. Herrm. Chtěla, aby se dcera vdala zase do chalupy, do poměrů odpovídajících dávným zdejším tradicím. Šlej. Náš pan Devátý byl narozen již v Čechách, ale tradice a přesvědčení jeho byly po otci i po matce francouzské a republikánské. Staš. [Vlastenci] za žádnou cenu nedali se odtrhnouti od živé tradice svých dob. V. Mrš. [Ariosto byl] příliš svérázný, než aby byl se staral o ducha tradic zašlých věků. Zey. [Matěj z Janova] držev se vždy podstatného základu církevní tradicie, nemohl ovšem důležité váhy míti. Pal. Vzpomeňme, že to byl u nás prvý Jiří Wolker, kdo hlásal návrat k české tradici, zejména k Erbenovi. Čteme. Spor Starých s Moderními rozbil staré tradice. Tille. D Práv. skutečné n. formální odevzdání věci movité, jímž se převádí její vlastnictví s jedné osoby na druhou. D zprávy přenášené obyč. ústně s pokolení na pokolení, ústní podání. Malé obezděné návrší jest dle tradice bývalá vinice sv. Vácslava. Zap. Ti [tři králové] z dálných přišli zemí, ale jiné jich bylo vzezření, než z doby dětství a z běžných si je tradic představujem. Vrch. [Pulkava] také první jal se kontrolovati tradicí českou starými německými zprávami. Pal. Círk. [u katolíků] pramen křesťanského učení, který není obsažen v Písmě svatém, ústní podání.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 309
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 309
|