- trest, -u m. újma n. nepříjemnost způsobovaná někomu jako odplata za větší n. menší provinění. Jen na základě zákona možno tresty hrozit a je ukládat. Ústava. Oba misionáři kázali proti kacířským knihám a hrozili časnými i věčnými tresty. Herb. Boží trest padá na tebe za tvoje lehkovážné jednání. Šmil. Nařídili pod trestem smrti, že nesmí nikdo ani z nich [vesnic]‚ ani do nich. Jir. Vojta ohlásil, že hned nastupuje trest. Rais. [Nápadník] sedne si, jakoby přišel odsedět trest. R. Svob. Syna z trestu na vojnu odvedli. Jir. „A pak ty zatracené břečky venku!“ horlíval mistr Kondelík. „Z trestu aby je do sebe lil!“ Herrm. Za trest jsem musel [z letadla] skočit dvakrát. Václavík. Denně si přinášela na podpal do kuchyně stohy latinských trestů úkolů dávaných z trestu. Strettiová. Práv. újma uvalovaná na odsouzeného s výchovným cílem státními n. i jinými orgány k tomu příslušnými po předchozím řízení. Tresty světské, církevní. Tresty disciplinární, policejní, pořádkové, soudní. Trest na cti, na majetku, na svobodě, na těle, na životě. Trest vězení, trest žaláře, trest smrti.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 466
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 466
|