- trojice, -e f. skupina tří osob n. věcí. Šlo se jí příjemně jako prostřednímu v trojici. Maj. Odstraněna byla na sboru Konstantském trojice papežův. Pal. Slavík patřil k nejsilnější houslové trojici devatenáctého století: Paganini, Slavík, Lipinski. Loucký. Trojice poutníků se nejprve narovnala. Rais. Nade hrudí peruť rozestýlá trojice orlů divá. Čech. V této trojici fantasie, citu a rozumu vidíme nezvratný důkaz geniálnosti původce „Slávy dcery“. Vrch. Letíme [hvězdy] k nejbližší sousedce předce jen trojici roků. Ner. Sport. útvar o třech členech. Trojice útočníků (na př. v hockeyi). Náb. Trojice, svatá Trojice (v církvích křesťanských) Bůh ve třech božských osobách.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 194
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 194
|