- trubec, -bce m. včelí sameček, který nepracuje, nýbrž jen oplodní královnu. Včely odsuzují trubce k smrti. Herb. Hoši sbírají na stroj, uskrovňují se, a ty jako trubec v úle všecko rozházíš. Maj. D Expr. člověk vyhýbající se práci, lenoch, povaleč, příživník. Nemilosrdně ironisuje průměrného pokrokového trubce Vláška, přecpaného běžnou fraseologií osvětářskou. Sez. [Páni] dají poníženým svým služebníčkům a ničemným trubcům, kteří před prací do kostelíčka utíkají. Lier. Tito trubci, tito novinářští ševci se svého kopyta už nikdy nepustí. Nemohou odtrhnout svých rukou k žádné práci. R. právo. D Expr. hlupák. Ti trubci myslí, že rybák Laksýn prodá tě za stříbro. Třeb. Ti trubci [se] posmívají, že se u mého Hektora dají žebra na obou bocích spočítat. Paleč.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 87
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 87
|