- usouditi dok. dojíti k názoru, k úsudku o někom n. o něčem. Usoudil, že Kojan bezděky dává výraz tomu, co se tají v duši české. Hol. To ihned lidé ve vesnici usoudili, že Vašík jaksi není z Hučíkovského rodu. Jah. Podle čerstvého řezu na kůži provazce usoudil, že kožený ocásek [bičíku] byl na svém spodním ohybu oříznut teprve nedávno, ostrým nožem. John. Babička usoudila, žeby to bylo prospěšné. Podl. D pronésti mínění, názor, úsudek o někom n. o něčem. „No, tak se pak okažte, jak vám to přísluší! — Jako dvojčátka,“ usoudila babička. Něm. „To přinde sníh,“ usoudil stařeček Straka. A. Mrš. Po mnohém nadávání a kletbách ženské usoudily, že ten lotr na několik dní ujel. Jah. D rozhodnouti s konečnou platností. Prosili jsme Pánaboha, když jsem byla zase samodruhá — aby nám dal děvče. Pánbůh jinak usoudil, byl chlapec. Něm. Usouzením božským Troja padnouti musí. Osv. Tety však usoudily jinak. R. Svob. Máš dobře, jak usoudí otec, tak bude dobře usouzeno. Svět. Komissař mrtvolu prohlídl a usoudil na křesťanský pohřeb. J. J. Kol. D Zast. rozhodnutím, zprav. soudním, přiřknouti, přisouditi někomu n. něčemu něco. Čtyři „znáči“ ve fracích ukázali na květy, kterým usoudili první cenu. Jir. Hrozili se [hoši], co se jim usoudí za trest. Prav. Usoudil mně doktor ještě několik dní. Kronb. Libarynovi usouzena smrt potupná na šibenici. Ehrenb. D předem určiti někomu něco, zprav. za osud, dáti za osud (obyč. v passívu). Najdou-li [sudičky] ve světnici kolovrat a nůžky, usoudí i dítěti lepší osud. V. Mrš. A tak se stal uhlířův syn zetěm královým, jak Sudička usoudila. Erb. Jdi a snášej, co ti usouzeno! Zey. Moje matka říkala, že smrt je usouzena každému člověku hned při zrození. Směja. Tak musilo to být usouzeno v těch hvězdách věčných. Vrch. — V. t. usouzení.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 317
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 317
|