- uspokojiti dok. (koho, co) vyhověti požadavkům někoho n. něčeho, učiniti spokojeným. Ani divadla a život společenský jej neuspokojily. Vrch. Musel vyjednávati s pány a se snažiti, aby je uspokojil [dobrým zbožím]. Svět. Óda Manzoniho mne uspokojila mnohem více, než jsem očekával. Vrch. Ve zpěvu uspokojil p. Švarc úplně. Zl. Praha. Pochopila jsem, že žádost se dá uspokojit. Maj. [Film] musí mít spád děje, budit zájem, zvědavost uspokojit. Rozhlas. Mnohoženství nebylo zřízeno proto, aby uspokojilo tělesné choutky. Rozhlas. D (koho) uklidniti, uchlácholiti někoho. Chtěl jsem také záruku; ale pan Edmund Bohutínský dvěma slovy mne uspokojil. Arb. Tato však ustanovení neuspokojila stranu národní. Havl. [Zřízení] přispělo k opětovnému uvedení pořádku a k uspokojení lidu. J. Malý. Můžeš býti uspokojen, milý brachu, a zcela uspokolen o mne. Her. Potřebuje jistou sumu peněz, aby věřitele své uspokojiti mohl. Hum. kal. D (co) učiniti zadost něčemu, zvl. po stránce finanční. Poskytla-li pojišťovna zápůjčku, může se uspokojiti z cenných papírů, které jí byly dány do zástavy. Nár. poj. Zaplatí-li stát z důvodu záruky zaručenou zápůjčku, jest uspokojený věřitel povinen vydati ministerstvu sociální péče právní pomůcky a zajišťovací prostředky. Stav. ruch. Byla podepsána obchodní dohoda se Švýcarskem, jakož i dohoda o uspokojení švýcarských zájmů v ČSR. Ml. fronta. D uspokojiti se (čím, řidč. s čím) uklidniti se, upokojiti se něčím. Před tím dost skoupá na slovo, uspokojila se patrně Věkovým jednáním. Jir. Tak se uspokojil milý sedlák a nechal si chutnat, co mu žena přistrojila. Něm. D vzíti zavděk něčím. Musil jsem se uspokojiti tím, co otec mi dáti mohl. Podl. Ať se uspokojí se čtvrtinou a vyplatíme mu ji hned. Zey. — V. t. uspokojení, uspokojený.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 204
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 204
|