- vandr, -u m. ob. cestování tovaryšů na zkušenou (v dřívějších dobách). Vyučiv se řemeslu v Sušici, odešel na vandr a mnoho let pracoval na různých místech v Čechách, v Bavorsku. Klost. Když dostal za vyučenou, vybral se do světa. Zkrátka šel na vandr. Herrm. Nikde netovaryšil, světa nezkusil vandrem. Jir. Nastanou někdy okamžiky, kdy pošle člověk rozum, jak říkáme — na vandr! jedná nerozumně. Štech. Tak se najedl lívanců, že se sotva odvalil od stolu, vděčně pohlédl na selku a řekl: „Huba mi šla vandrem, ale teď jsem si dal!“ měl jsem hlad. Baar. Po účinku zlá rada, po smrti zlej vandr. J. Šír. D Ob. vůbec cestování, potulování, chození s místa na místo. Venca pocítil jednoho dne, že tenhle vandr po hospodách nemůže věčně trvat. Herrm. Mluvte, kde se můžeme ubytovat, já toho vandru mám až po krk. Šamb. Dnes jich [dělníků] zas poslali dvacet na vandr a ostatním strhli pět procent propustili z práce. Mrš.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 146
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 146
|