• vdovec, -vce m. muž, kterému zemřela manželka. Sedlák byl vdovec, ale měl několik dětí po nebožce, která v zimě umřela. Herb. Vypravuje hlasem smutným, že je vdovcem, jaké že je to neštěstí ztratit ženu. Ner. Byly [ženské] na mladého vdovce jako sršně. Rais. Ta svobodnice by se taky nestyděla vzít si vdovcova synka do domu. Rais. Ještě takhle sám kdyby mohl [úředník] zůstat v Praze jako slaměný vdovec, aby si mohl trochu vyhodit z kopejtka dočasně žijící bez ženy, jehož žena na čas odjela. Her.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 106 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 106