- velbloud (lid. vembloud), -a m. velký, cizokrajný přežvýkavec s jedním n. se dvěma hrby. Zas to poušť je širá, bez mezí, na níž velbloud klesá ve stín palem. Krás. Za nimi [betlemskými králi] postavil učitel všecko jejich komonstvo s běloušem, hrbatým velbloudem a slonem. Jir. Našla jsem děti Arabie, které na hřbetech velbloudů voňavky a kadidla do Memfidy vozí. Zey. Velbloud prý projde jehlou spíš, než takový rentier v nebe. Mach. Ať sem vembloud, když to není pravda ať jsem hlupák. Klost. Nedělej z komára velblouda nepřeháněj, nezveličuj. Čech. Ono kolikrát slovo komárem vyletí a velbloudem se vrátí! A. Mrš. [Kritik] velblouda sází na nos cizincům dělási z nich blázny. Vin. To je právě karakteristické pro naši demokracii: ta politika zcela přízemní, řekl bych hokynářská, která cedí komáry a polyká velbloudy pro maličkost jí utíkají věci závažné. Šal. Zool. velbloudi rod ssavců z čeledi Camelidae, Camelus; velbloud dvouhrbý. D Expr. hloupý, na hlavu padlý člověk (často jako nadávka). Ten chlap je velbloud. On myslí, že kejchnem, když nám flastr na nos přilepí. Hál. O lásce k vlasti nekaž velbloudu. Havl. Hned se podíváme, zdali toho velblouda tam [ve studni] ještě uhlídáme. Sab. Co vám do toho, velbloude? Don. „Pojďte, vy velbloudi,“ křikl nyní Mikeš na hochy, „když se k ničemu jinému nehodíte, tak mi aspoň podržte provaz, bych se po něm dolů svezl.“ Něm.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 185
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 185
|