- venkov, -a m. místo n. kraj mimo město; vesnice a městečka (op. město). V devět hodin bývá za listopadových večerů po venkově jako na ulicích velkých měst o druhé s půlnoci. Třeb. Otec, muž podnikavý, silný, pocházející z venkova, ze statku kdesi u Vamberka, neztrácel mysli. Šim. Lid na venkově se zabývá ovšem zcela jinými záležitostmi. John. Známá jest chudoba téměř všech našich archivův na venkově. Pal. [P. Vrba] se vypravil na venkov. Jir. „Ve stínu lípy“ jest řada obrázků z českého venkova. Vrch. Již před adventem psal Hus z venkova epištolu Pražanům. Tomek. Politickým výrazem bloku, svazku pracujícího lidu měst a venkova je obrozená Národní fronta. Škol. Zeměd. zemědělská krajina se vším, co přísluší k zemědělství. D obyvatelé venkova, venkované. Kritika ať u nás ještě nevystoupí, by nevěděl venkov, že jsme v Praze hloupí. Havl. Částka družiny, jdoucí do vyhnanství, padla mečem zbouřeného venkova. Tyl. Venkov vbíhá do města na výdělek. Ner. D Řidč. venek. Náhle se zas z venkova blíží kroky. Dvéře se otevrou, vejde klíčník. Ner. Smrt Filipa II. [pojistila] stát i církev proti všemu nebezpečenství z venkova. Zel.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 141
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 141
|