• vesta, -y f. část mužského oděvu, zpr. bez rukávů, oblékaná pod kabát. Bylo mu viděti bělavou vestu plnou bohatého, umělého vyšívání. Jir. Studýnka stojí u tabule bez kabátu, bez vesty s mírou kolem krku. A. Mrš. Cukr, který nespotřebovali, dali si do kapes u vesty a odešli. Stroup. Ukazoval, že si před pány „nedá hubu do kapsy u vesty“ nebude mlčet. Čap. Ch. Ob. Však to je stará vesta, že takový [špatný] střelec udělá v revíru více škody než užitku dávno známá věc. Strn. Přen. Vestu má [špaček]‚ jako když ji pokropí peří na hrudi. Rais.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 161 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 161