- vina, -y f. 1. příčina něčeho nepříjemného, zlého n. špatného; odpovědnost za něco nepříjemného, zlého n. špatného. Ať si třeba skočí do Jizery. Já vinu toho neponesu. Šmil. Fňukal je to rozmazlený vinou hloupé mámy. Heyd. Svádět viny jen na poměry a nepřízeň osudu vede na konec k malátnosti, fňukání a k očekávání zázraků. Herb. Jeho vinou přišlo na vás tohle neštěstí. Třeb. [Vzpomínáme] na to, co se nám přihodilo neprávem a vinou lidské zloby. Vanč. Nu, byla vina na obou stranách. Muž nešetřil, žena rozhazovala. Jir. Běduje a sám sobě vinu dává, že lepší pozor na hocha nedal. Něm. Který člověk chce, z toho může něco být, jen vlastní vinou zůstane nevědomcem a sprosťákem. Svět. Věřil cigánce, že neměla žádné viny toho, že se za ní jeho syn pobláznil. Hol. D provinění, prohřešení, hřích, zlý čin. Zločin dávného předka neustále rozvrací rovnováhu [rodiny] a vede k dalším vinám. Čteme. Vina tvá jest velká, těžká, bez příkladu. Erb. Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim vinníkům. Modl. Když se ho pán ptal, kde ji [jedli] vzal, upřímně ze své viny se vyznal. Něm. Zemřel Svatopluk obtížen vinami. Vanč. Vůbec se oba spisovatelé dopustili viny té, že pád Vršovců neučinili koncem truchlohry chyby. Ner. Práv. (v trestním právu) vnitřní vztah pachatele k trestnému činu; (v občanském právu) opominutí péče a pozornosti, jakou musíme předpokládat u normálního člověka; činem příčetného člověka projevený nedostatek sociálního smýšlení.
- vina, -y f. 2. hud. starobylý strunný nástroj indický podobný loutně.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 468
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 468
|