- vojsko, -a n. (6. sg. ve vojsku, zast. ve vojště; zast. vojska, -y f.) souhrn vojenských sil státu; armáda; vojáci. Můj [babiččin] nebožtík Jiří sloužil v pruském vojsku. Něm. Bylo mi asi deset let, když mého bratra k vojsku odvedli. Zey. Císař začal sbírati vojsko. Herb. Jedinou čekárnu naplnil transport vojska. K. Čap. Panenko Marja, ešče jde jiný vojsko! Jir. Ve vojště se roztahuje nahnilá půle Francie. Bozd. Tam se obraťte, tady máme vojsku na starosti a vojnu. Jir. Musilo přijít vojsko a výtržníky rozehnati. Svět. Delegace lidových vojsk dala [na Koreji] při jednáních jasně najevo [své úmysly]. Ml. fronta. Co se v něm [sedlákovi] dálo, táhlo jako nepřátelské vojsko. Hál. Přen. Na jasném nebi se rozsvěcuje vojsko bledých hvězd. V. Fiala. Voj. branná moc n. její část. Jednotlivý druh vojska (op. služeb) (pěchota, dělostřelectvo, letectvo, vojsko ženijní, spojovací, chemické, výsadkové, protiletadlové, tankové a mechanisované). Vojska n. pl. všeobecné souhrnné označení pro vojenské jednotky n. útvary. Pozemní vojska, uskupení vojsk, řízení vojsk.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 336
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 336
|