- vrata, vrat n. pomn. upravený vchod, kterým se vjíždí n. vchází do domu, dvora a pod.; velké dveře, vrátně, kterými se takový otvor uzavírá. U fary, před vraty, kudy se vjíždělo, zarachotil kočár. Baar. Od domácích vrat zavzněl ostře zvonek. Mach. Kdos’ kvapně vraty bouch’. Hál. Někdo zabušil na vrata. Třeb. Voralka otevřela vrata stodoly. Rais. Lidé se opravdu počali bát, že jim smrt tluče na vrata. J. Marek. Člověk přece na to nečučí jak tele na nová vrata vyjeveně. Šrám. Bez jisté míry mluvnického vzdělání se otvírají vrata porušování knižního jazyka poskytuje větší možnost n. pravděpodobnost. Zub. Sláva by byl raději vraty vpadl do domu a hned se u Valvodových o svých úmyslech vyjádřil jednal hned, přímo. Šmil. Byl to vrch Hrádek s památníkem Jana Sladkého, hrdiny za práva a svobodu všeho strážného lidu chodského po celé délce domažlických vrat zemských od Postřekova až k Pocínovicům u Klatov cesty, vstupu do země. Vrba. Vodní stav. uzávěra horního a dolního ohlaví u plavidlových komor. D plavební otvor v jezu. Vory pro jely vraty jezu. Mach. — V. t. vrato.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 274
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 274
|