- vyhostiti dok. (imper. vyhosti i vyhosť, příč. vyhoštěn, odch. vyhostěn) 1. (koho) rozkazem přinutiti někoho, aby přestal někde pobývati; zakázati někomu pobyt, vypověděti, vykázati, vypuditi odněkud někoho. Byl vyhoštěn z edenu. Vrch. Za krev nevinnou budiž však na věky vyhoštěn ze všech zemí koruny naší. Třeb. Jsou to tulačky, a proto musí býti vyhoštěny z obce. Kůrka. Přemožený Napoleon vyhostěn na ostrov Elbu. Jir. Jsou i dnes případy, že se Češi žení s Němkami, aby je tím zachránili před vyhoštěním. R. právo. To není možné, aby bez příčin tě z domu svého vyhostil tvůj muž. Zey. On to byl sám, jenž vymohl úplné vyhoštění Vény z jeho domoviny. Čap. Ch. Tak vyhostění odevšad budem v sobě žíti život nový. Vrch. Práv. vyhoštění vypovědění ze země. Přen. Vyhosť ze svého srdce každou myšlenku na útěk. Mus. Ten nepokoj již jednou z prsou vyhosti. Leg. Což vyhostěna z těchto zemských vlastí má býti navždy krása poesie?! Čech. D Zast. propustiti někoho z nějakého závazku, zvl. poddanského. Prosbu činím, aby mne Vaše Milosť ráčila vyhostit z poddanství. Stroup. D vyhostiti se (odkud) zast. vystěhovati se odněkud, opustiti vlast, domov. Jestliže neuposlechnete, vyhostíte se ze země. Jir. Mikuláš z Husi vyhostil se raději z Prahy. Pal. Syn se vyhostil [z domu otcovského] mezi cizí lid jen k vůli ní. Svět. Jsem přesvědčen, že naše vyhostění se jest největším hříchem, jaký jsme na svém národě spáchali. Vrch. — V. t. vyhoštění.
- *vyhostiti dok. 2. (koho) pohostiti dobře někoho. Druhý den po dobrém vyhoštění šel dále. Něm.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 214
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 214
|