- vykati ned. (komu) oslovovati někoho v 2. os. množ. čísla, oslovovati někoho „vy“, říkati někomu „vy“. Jakmile mu začala vykat, bylo to neklamnou známkou počínajícího chladu. Čap. Ch. Povídám, abyste mi vykala a neonikala. Baar. Chtěl taky místo onikání začít s vykáním, ale tu všechny jeho pokusy ztroskotaly. Herrm. D vykati si (s kým) navzájem se oslovovati v 2. os. množ. čísla, navzájem si říkati „vy“. Což si pořád budeme vykat? Prav. My musíme být aliánc, proto už si nebudeme ani vykat ani vonikat, ale od této hodiny budeme si spolu tykat. Baar. Je-li ti to nemilé, když ti tykám, dobře, pak s tebou ani nemluvím a můžeme si vykat. Ner.0
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 57
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 57
|