- vykloubiti dok. (co) část těla připojenou kloubem násilím n. nezamýšleným nárazem vysunouti z kloubu, přerušiti kloubní spojení a tím způsobiti zranění; vykloubiti se (o části těla, která je připojena kloubem) uvolniti se z kloubu. Jan mu vykloubil ruku v zápěstí a odzbrojil ho. Vanč. Upadl [chlapec] tak zprudka, že si vykloubil z kyčelní jamky pravý běhák. Vanč. Byli [vězni] zavěšeni za ruce tak, že se jim ramena vykloubila. Kocourek. Panu Růžičkovi se najednou vykloubila [při smíchu] spodní čelist! Weiss. V novější době se lékařské poznatky o t. zv. vrozeném vykloubení kyčelním značně prohloubily. Eva. Ruka ji bolela jak vykloubená od předvánočního drhnutí a mytí. Maj. Přen. Řidič a průvodčí, škubajíce provazem, pokoušeli se vpravit vykloubenou tyč, kam patřila. Pujmanová. Román převažuje se k nim [silným osobnostem románu]‚ i vykloubí se z těžiště. Kmen. — V. t. vykloubení.
|
Zobrazeny karty 1-24 z celkem 24
Zobrazeny karty 1-24 z celkem 24
|