- vypustiti dok. (příč. vypuštěn) (co, koho) přestati držet něco, někoho, uvolniti něco drženého obyč. tak, že to padá dolů, nechati něco klesnouti níže; upustiti něco. Brzo křídu smutně z ruky zas vypustila. Svět. Hradní div že pochodeň nevypustil z rukou [leknutím]. Třeb. Z prstů vypustil vlas její rusý. Vrch. Trubice, skrze kterou měch nadýmal, z úst vypuštěna pod nosem se mu třepetala. Mácha. Již ruka [mrtvého jezdce] uzdu vypustila. Durd. Vypustil z oka sklíčko. Čap. Ch. Skrze prsty, jako když obilí trousí, vypustil několik zlatek za sebou. V. Mrš. Bartoš [ho] z rukou vypustil zase na zem. Hál. D vydati ze sebe n. od sebe, uvolniti něco. Vybrané a pecek zbavené třešně s vypuštěnou vlastní šťávou narovnáme do lahví. Lid. nov. Vaříme je [rajčata] při mírném ohni, až vypustí šťávu. V. Souk. První zbůhdarma vypuštěný peníz volá hned jiné za sebou utracený. Pořek. Všecek nad tím zoufalý vypustil z hrdla chraplavý, nesrozumitelný výkřik. Staš. Nedbale vypustil z úst: „Nebudu [jíst] —“ Rais. Ale kdepak milostpane! To bych nemohla ani z huby vypustit říci. Svob. I mezi zuby popěvek vypustila. Čap. Ch. Ale co vypustí z úst, je vždycky rozumné a spravedlivé. Hol. D umožniti, dovoliti, aby se někdo odněkud n. někam odebral n. se něco odněkud n. někam dostalo, propustiti. [Rychtář] svedl ho [žebravého chodce] do šatlavy, odkudž pak vypustili ho [po jarmarce zase]. Win. Strážník nesmí po této chvíli nikoho ani vpustiti do města, ani koho bez tvého povolení z města vypustiti. Jan. Tato fortna děsně vábivá mne nevypustí více za živa. Ner. Přivázán k divokému koni vypuštěn byl do širého světa. Staš. Všechny ptáčky vypustil na svobodu. Staš. Z hrnce vyletěla dušička a děkovala jí [děvečce]‚ že ji vypustila z vězení. Erb. Vypusť dobytek. Herb. Panští bažanti se začali valem ztráceti hned po svém vypuštění v oboře. Vrba. Kuřata rychle dorostou a mohou být brzo vypuštěna do volných výběhů. Zool. Míní, že by měli vypustit celý kriminál. Mach. Nejlépe udělá, když je [stesky] jedním uchem vpustí a druhým hned vypustí z paměti. Preis. To vypusťte z hlavy — o tom nemůže být řeči. Šim. V témdni umrlého z mysli vypustila. Erb. [„Slovanské Besedy“] přísahaly, že nevypustí než dvanáct svazků ročně. Ner. D (koho) zast. propustiti někoho (ze zaměstnání, ze služby). Bělouše prodal, a jeho ze služby vypustil. Klicp. Zlobou kněžskou pronásledovaný a konečně z professury filosofie vypuštěný předčasně zemřel. Jir. D způsobiti, umožniti odchod tekutiny, plynu a pod., nechati něco vytéci odněkud. V letě za suchého počasí se voda stavidly po stranách vypustí. Obr. živ. To byl ten klučík, který číšníkovi víno [ze sudu] vypustil. Rad. Toho dne vypustil dvě rychlotavby. R. právo. [Řidič parníku] vypustil zbývající páru. Svob. Komín vypustil nad střechu modrobílý kouř. Mrš. Na tu řeč vypustilo zjevení z huby oheň, kouř a zmizelo. John. Mistr zabafal, vypustil mocný kotouč dýmu. Herrm. Byla jediná pomoc — bok ti [krávě] prorazit a vypustit plyny, jež tě dusily. Baar. [Stařeček] vypustil do ranního vzduchu bílý dech. Mrš. A vypustivši [koza] vodu ze zděšeného měchýře, jala se stoupati na nebesa kolmo pomočivši se. Vanč. Soud hradčanský vypustil jí [české koruně] proud krve národní. Herb. Spadnuv s koně na lovu vypustil duši na tom místě zemřel. Pal. Raněný, vykrvácev se, už po půl hodině vypustil ducha. Klost. Ale duši by pro něj vypustila! všechno by pro něho udělala. Rais. Žena [mu] pomáhá s velikou horlivostí, div nevypustí duši. J. Šír. Pije, jako by chtěl duši vypustit hltavě. Havl. D zbaviti vody n. vůbec tekutiny, učiniti prázdným, vyprázdniti něco. Usnesli [se] vypustit velký rybník za městem. Jir. Věřte, není věci smutnější nad vypuštěný rybník v mlze. L. Steh. Ale jezírko vypustili! Jir. Vypustili struhu. Staš. Má-li být basén vypuštěn, pracují čerpadla 5 hodin. Rozhlas. D (co, koho) vynechati, vyloučiti, opominouti něco, někoho. Useknout větu a vypustit si, co k účelu se mi nehodí — to není poctivé. V. Mrš. Vypustil artikul jednající o šperkách ženských. Tomek. Však, jak pravím, pilně poslouchejte, neb jak slova jenom vypustíte, nikdy víc mně neporozumíte. Mácha. Píseň by získala, kdyby jich [slok] aspoň pět nebo deset se vypustilo. Durd. Vypustila [rozhlasová úprava tragedie] dějství páté. Rozhlas. Větší díla musil jsem [ze sbírky] vypustit naprosto. Vlč. Mne vypusťte ze hry v tomto smutném nesváru. Tyl. Vypuštěním zvuku neobdržíme z dobrého filmu zvukového nikdy dobrý film němý. Rutte. Pletla punčochu, pilně do práce hledíc, aby žádné oko nevypustila nepustila. Tyl. D uvésti do pohybu, vyslati něco obyč. tak, aby to zasáhlo nějaký cíl; vyslati někoho nepřátelsky proti někomu. Vypustil jsem už po třetí střelu přímo do korouhve jejich. Třeb. Vypustil vysoko do vzduchu i rakety. A. Mrš. Napjal luk, vypustil šíp. Vanč. Svůj celý na mne vypusť hněv. Vlč. Všecky chrty bych na něho vypustila. Klicp. Z Konopiště vypuštěny byly krvavé feny válečné na krále Jiřího. Herb. D Řidč. (o rostlinách) vyhnati, vyraziti (větve, kořeny). Břízy vypustily hebké lupínky. Spirh. [Tehdy] vypustilo Antošovo srdce první útlý kořen lásky. Svět. Vrátí se zhůru vypuštěná ratolest. Jg. D popustiti, povoliti něco. A nezapomněla kus [šatů] vypustit, aspoň o čtyry čísla po stranách. Herrm. [Suknice s] obrubou vypuštěnou. Kun.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 653
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 653
|