- vzbuzovati (ps. též zbuzovati) ned. (koho) řidč. vytrhovati, burcovati ze spánku, probouzeti, buditi někoho. Nezbuzuj mne tak strašně z krásného zlatého snu. Frič. „Nevzbuzujte mne nikdy k vůli dobré zprávě,“ nařizoval [Napoleon] svým sloužícím. J. Malý. Co je ti, milý pane! ptal se Pátek, vzbuzuje ho. Kram. Přen. Tenkráte byla každá knížka sloupem vzbuzující se literatury. Zl. Praha. Polní trouby třeskem zvučely od jednoho křídla [vojska] k druhému se vzbuzujíce. Klicp. Vzbuzoval si nebožtíka před duševní zrak, jak ho znal z poslední doby. Jir. D (co) kniž. způsobovati něco, dávati něčemu vznikati. Zazněl šumot, jaký na dřevě vzbuzuje ohromné kovové břímě posouvnutím o píď. Čap. Ch. Musíme besedami, koncerty, bály, divadlem lásku k jazyku a cit národní vzbuzovati. Havl. To vše vzbuzovalo v něm zvláštní příjemné rozčilení. Jir. [Tvář jeho] útrpnost vzbuzovala a účastenství. Něm. Svým počínáním vzbuzovali odpor a nedůvěru. Zápot. Jeho [Samův] smích vzbuzoval radost. Vanč. Cigareta [mu] vzbuzuje chuť k učení. Jah. Vari odtud! Nevzbuzuj můj vztek! Zey. Matka vzbuzuje důvěru a teplo, poskytuje pocit hnízdečka, otec se stará o ochranu vnější. Hruban. D (koho k čemu) poněk. zast. povzbuzovati, vybízeti, nabádati někoho k něčemu. Netřeba vzbuzovati, abychom cizí formy do češtiny uváděli. Jg. „Tedy bez okolků [řekněte, co máte na srdci]!“ vzbuzovala Viola. J. z Hv. [Purkrabí] k založení národního českého Museum vzbuzoval. Pal.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 436
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 436
|