- vzdech, -u m. vydechnutí, doprovázející citové pohnutí, zvl. zármutek, starost, bolest a pod. Vzdechy lítosti přece vydraly se jí z prsou. Herb. Dařilové vydral se z prsou zoufalý vzdech. Kun. Stará paní jen ještě něco si polohlasně povídá a pak tuto krátkou samomluvu zakončuje vzdechem. Šim. V žalářních celách ukládají se s chraptivými vzdechy trestanci na palandy. Jah. Nechte vzdechů, nechte lkání. Sab. Zrostlá děvčata svěřovala babičce svoje tajemství, svoje tajné sny a vzdechy touhy. Něm. V lese ani vzdechu po cikánech, jakoby tam nebyli nikdy bývali ani stopy. Svět. Teď stezky zarostly a není vzdechu po stolech kamenných a lávkách z mechu. Čech. Protáh’ se nám [třetí akt]‚ že jsme o tom neměli ani vzdechu ani potuchy. Lum. Přen. Zpěv se houslí vzdechem utišil. Ner. Borový hvozd žaloval hlubokými vzdechy. Jir. D (obyč. pl. vzdechy) kniž. slovní projev lítosti, zármutku, bolesti a pod. Trpělivě poslouchala vzdechy panny Aninky o „pškaní“. Jir. Na cestě z Cařihradu do hrobky míšenské psal si své vzdechy do zásuvky psacího stolečku. R. Svob. Co říci chce tím rýmovaným vzdechem. Zey. D Zř. vydechnutí. Bylť odhodlán protivné moci vzdorovati do posledního vzdechu. Jan. A oči její mhou se pokryly a dlouhým vzdechem tiše zemřela. Zey. Najednou s matičkou škublo, a když jsem přiskočila a chytla je za ruku, měla jsem jistotu, že to byl poslední vzdech vydechnutí života. Salich.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 277
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 277
|