- vzniknouti dok. (příč. vznikl, ob. vzniknul) počíti existovati. Z řady chalup vznikne vesnice. Kou. Viděl, jak neúměrný je jeho smích příčině, z níž vznikl. Maj. Pepiččin milostný román nevznikl v taneční škole. Herrm. Pojďte s námi k tanci, k zpěvu, vzniknout nedopřejte hněvu! Sab. Třeba míti na paměti dobu, kdy některé z mých článků vznikly. V. Mrš. Bouře r. 1547 vznikla z podnětu náboženského. Rez. V Pěnkavově srdci vznikla touha po pomstě. Stroup. Z těchto přednášek vznikla mi čilá korespondence s posluchačkami. Štefl. D Zast. rozvíti se, s úspěchem se vyvinouti. Teď se tváříte zrovna, jako by vám jedno bylo, zanikne-li místo to [váš mlýn] či vznikne-li. Svět. Semeno ale otroctví, které natrousili [Tataři], vzniklo dobře a kvete až po dnešní den. Havl. Právě toto opovržení, v jakém všechno domácí proti cizozemskému stojí, nedá zas tak vzniknout domácímu. Havl. Druhé to, a mocnější jest kouzlo, kde v hlubinách srdcí lidských doutná cit, jenž by zpěvem, hudbou v plamen nevznikl? Klicp. D (nad koho) zř. vyniknouti nad někoho. Tu vznikne dobrou vůlí nad něho. Tyl. Vzniknul i nad Brity ve Walesu a v Kumbersku. Tomíč. D (odkud, čeho) zř. uniknouti, vyváznouti odněkud, z něčeho. Vůbec byl velmi hovorný, nepochybně z té příčiny, že vznikl zhouby, ježto se mu jižjiž zdála býti nevyhnutelnou. Křič. Vznikl mocí z toho zadumání a zas zřelo jasně oko jeho. Jan.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 362
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 362
|