- vztah, -u m. okolnost, že někdo n. něco je v nějaké souvislosti, spojitosti s někým n. něčím jiným, poměr osoby n. věci k jiné osobě n. věci. Překrásně [spisovatel] rozvinul vztah mezi otcem a dítětem. Götz. Nevěděl nic o delikátních vztazích řiditele Karvana k jeho sestrám. Čap. Ch. Učte se poznávat nejzákladnější lidské vztahy. Šal. Jeho vztah k hroudě nabyl vyšší formy. Vrba. Jeho vztah k vědě vyložiti jsem si nedovedl. Čap. Ch. Byl vztah mezi těmi verši a Heleniným osudem. Dyk. Milostným vztahům jeho byla odjakživa věnována pozornost zvláštní. Jirát. Jest tu osobní vztah a poměr k látce. Šal. Ve svých dílech projevuje optimismus a kladný vztah k životu a práci člověka. Čs. Zdůrazňuje nový vztah pracujících k práci. Cipro. Vztah dělníkův k světu je v podstatě smyslový, horký, výtvarný, tvořivý vztah. Sjezd. Smlouva organisuje vzájemné vztahy podniků, vznáší jasnost a určitost do těchto vztahů a poskytuje oběma stranám možnost kontrolovat rublem plnění závazků. Prům. věst. Výrobní vztahy nejsou však pasivním výsledkem vývoje výrobních sil. Nová m. Aleš dobře vycítil vztah k češství! Čteme. Vedle poesie erotické měly notu politické vztahy. Vrch. Tady musí být nějaký příčinný vztah. K. Čap. Slovo je s věcí, kterou označuje, spojeno svazkem nazývaným „věcný vztah“. Muk. Řeč nás může poučiti o věcném vztahu. Slovo a slov. [Ústava] určí vlastnické vztahy k výrobním prostředkům a právní formy hospodářského podnikání. Ústava. Toto pojetí hodnoty jako vztahu ožilo v positivismu. Zboř. Ekon. výrobní vztahy vzájemné vztahy lidí v procesu výroby. Filos. logická funkce spojující spolu pojmy. Gram. vztah větný, syntaktický poměr, v němž jsou jednotlivé výrazy ve větě. Mat. způsob, jakým hodnoty některých veličin omezují hodnoty jiných veličin. Účet. vztah dlužnický; vztah věřitelský. D pl. vztahy společenské styky. Byly vztahy, které pomáhaly ven z přítmí. Mach. D Zř. vztáhnutí. Jeden vztah ruky k poupěti. Holý.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 400
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 400
|