- zapomenouti (zř. zapomníti, zapomněti) dok. (1. sg. zapomenu, bás. zapomním, příč. zapomenul i zapomněl, zapomenut, bás. zapomněn, zapomnín, subst. sloves. zapomenutí, bás. zapomnění) (co, na koho, nač, kniž. čeho) nepodržeti něco n. někoho v paměti, nezapamatovati si něco n. někoho, přestati něco uměti n. znáti. Je to malý ostrůvek, jehož jméno jsem zapomněl. K. Čap. Co kdybych do rána písničku zapomněla? Jir. „Myslím, že by si je [zásady] měl každý člověk zapsati, aby jich nezapomněl,“ dodával farář. Šmil. [Ludvík XIV.] leskem svého dvora kavalíry nutil k zapomenutí, že zničil slávu feudálnosti. Ner. Jediným pohledem ji [postavu] takřka zhltl a tím taky ji otiskl do paměti své k nezapomenutí. Herrm. Básníci umějí vlouditi se v mysl naši až k nezapomnění. Durd. Chci ukázat osoby dějův téměř již docela zapomenutých. Herb. Dokonalé ticho, úplné zapomnění věcí minulých i budoucích. Ant. Proch. Já jako věrný Pražan nezapomenu, že nám Žižka Prahu zachránil. Jir. Než tady v Praze záhy zapomněli, proč ji s bratrem sem poslali. Jir. Jaroslav zapomněl docela, že nezavřel okno. Hál. Chtěl palčivou upomínku zaspat a zapomenout. Svět. V pověstech opakuje se často napomenutí, aby zde [příchozí] nikoho neobjímal ani nelíbal, sic že na všecko předešlé zapomene. Erb. Svůj mateřský jazyk zapomněl. Kalina. [Babička] prý to, co někdy německy rozuměla, už dávno zapomněla. Něm. [Butteauová] ještě nezapomněla vařit. Jir. Jak jednou se dobré hodiny dostanou k hodináři, pak už cestu k němu nezapomenou. Šmil. Abych jedno pro druhé nezapomněl. Klicp. Ale nezapomeň na svou řeč. Baar. Aby řeč svou nezapomněl, jal se znova vykládati. Šmil. Vidíš, já bych na to byl jako na smrt zapomněl. Til. Když už byl Oldřich ve dveřích, varovně volal: A nezapomeň na Navrátila včas se vrátiti. Včel. D přestati si uvědomovati, přestati míti na paměti něco. Zapomněl jste, kterak se chovati má mladý člověk? Havl. Přidávají k tomu reflexi, že lid se do radovánek nutí, aby bídy zapomněl. Ner. Jenom nezapomeň, panenko, na to, cos nám slíbila. Erb. Měl co přemýšleti o tom neznámém, tak že i na spánek zapomněl. Jir. Nebyla nikdy [v sochařství] zapomenuta příroda tam, kde šlo o úlohu portrétní. Matějček. Konce žeber byly znešvařeny, na jichž odstranění při posledním obnovování kostela se zapomnělo. Mik. V Han-Kongovi se rozezvučela už dávno zapomenutá struna. Strn. Nelze tu zapomenouti jeho románové trilogie o panu Broučkovi je nutno připomenouti. Vrch. D (na koho, nač, koho, co, kniž. koho, čeho) přestati na někoho n. něco vzpomínati, mysliti, přestati míti k někomu n. k něčemu citový vztah, přestati něco, zprav. bolestného pociťovati. Těšila, že by bylo pro Helenku líp, když se dostane odtud, na venkově že spíš zapomene. Jir. Zapomněli jsme a zapomínáme i na tohoto bohatýra duchem. Šmil. Karel XII. nepoznán a skoro již zapomenut se navrátil. Kou. Jeho jméno nebude zapomenuto ani jeho dílo! Jir. Žil nyní na výměnku, tichý a zapomenutý. J. Šulc. [Oči lžou] víc než stará modlitba nebo píseň zapomenutého básníka. Hlav. Nezapomním tě do hrobu, ty, moje rodná země! Slád. Co nebyl mohl nalézti po celém vzdělaném světě, čekalo naň ve stínu zapomenuté, umlčené vlasti odstrčené, znevážené. Podl. Chalupa byla tu ve sněhu jako opuštěna, zapomenuta. Jir. Nebyl bych až sem do toho světem zapomenutého kouta zajel. Zey. [Podařilo se mi] obživiti památku nejednoho místa někdy znamenitého a potom přece zapomenutého. Pal. Kdybych měl žít tisíc let, nemohl vás bych [matičko] zapomnět. H. Dvoř. Stýskalo se mi po Viktorce, jak pak zapomenu babičku. Něm. A nemohl [vladyka] na mistra [Husa] zapomenouti. Jir. Věř, příteli, že jsem ho nikdy nezapomněla, že jsem jel oplakávala upřímně a věrně po celý svůj život. Zey. Nezapomeň na mne! Sab. Kdo pravil, že na tebe Hâfiz již zcela zapomněl? Vrch. Uražený sebecit mi kázal, abych zapomněla muže obojetného přestala míti ráda. Svět. Musíš, musíš, brachu, modrých očí na Žirotíně zapomenouti. Třeb. Srbové nezapomněli ještě dávnou svou slávu. Ner. Zestárl velmi brzy, jako každý, jemuž vzal život sny a jenž neuměl zapomenout. O. Schein. Ten sen nebude nikdy zapomněn! Slád. Žila onen slastný okamžik, onu blaženou chvíli, kterou nikdo nezapomene. Jir. Byl tak pokořen a ponížen Pecúchem, že nemohl na ten okamžik zapomenout. Herb. Srdce jeho pozachvělo se na okamžik, jakoby stará, zapomenutá bolest se probouzela. Jir. Umínil si, že všeho zapomene, že nesmí mu v hlavě kmitnout ani jediná vzpomínka na tyto strašlivé chvíle. Jah. V bílém kabátě zapomene prý člověk na všecko. Třeb. V té lásce je zapomnění všech trudů a nedostatků. Nov. Je tam dole smutno a tma — mezi zapadlými hroby zapomenutých, na které nikdo nevzpomněl. A. Mrš. D (na koho, nač, kniž. koho, čeho) přestati si někoho n. něčeho hleděti, o někoho n. něco se starati n. míti někoho n. něco v patrnosti; přestati dbáti něčeho. „Tu to máme!“ vykřikl Kosmas, a zapomenuv na své hosty, vykročil k mnichovi. Vanč. Autor byl tak zabrán svými studiemi historickými, že zapomněl na své studie literární. Vrch. Ale co má člověk dělat, když jiné rady není, a když Bůh sám naň snad zapomněl? Rais. Tys té země nezapomněl, již jsi miloval. Slád. Ubohý Machytka, zapomněný všemi, přistoupil k lenošce, aby se rozloučil se svým zaměstnavatelem. Č. Jeř. Samým spěchem zapomněla jsem na vak ve voze! Pfleg. Všelicos si vymiňovala, nač prý v kontraktu bylo zapomenuto. Prav. Zapomene-li kdo na čest svou tak, že ublíží bližnímu svému na cti, neujde trestu spravedlivého. Pal. Stála o stůl se opírajíc, za nímž byl muž její tak často zapomněl lidské své důstojnosti a povinností svých k ní. Svět. Pro hněv nezapomeň na velký boj s nejukrutnějším nepřítelem. Jir. Zapomněl svým překvapením na všechen respekt k milostpánu abbéovi. Šmil. Ubohá dívka zapomněla na všecko, nedbala vážných domluv. Jir. Zapomnělť jsem posledního přání jejího. Arb. S mámou promluv, ale nezapomeň, že je to tvá matka. Jir. Zapomenuv, že stojí na ulici, klekl před ní do prachu. Zey. Už seděl na bobečku mezi nimi [krůtami] a vedl s nimi důležité rozmluvy. Zapomněl na oběd i na školu. Ner. Zapomněl na nebezpečí, jež viselo nad mou hlavou. Šum. Zapomenul rázem na únavu. Vach. Pán stojí, nevěda co chtěl, své velké žízně zapomněl. Erb. V ten okamžik sblížení sladké zapomenutí všeho tíživého uvolnilo duši obou. Jir. V ten okamžik zapomněla na všecku slávu kolem. Jir. Pak za těch pohnutých dnův a změn zapomněla na něj. Jir. Pro to líčení zapomněl na paní Turkovou a na cestu k ní. Jir. Hlava přeplňovala se mi myšlénkami, že jsem někdy dlouhou chvíli zapomněla sebe samé a všeho, co kolem mne se dálo. Klác. A v zapomenutí sebe díval se na křížek. Dyk. D (komu co, řidč. čeho, nač) zapuditi z paměti vzpomínku na něčí provinění, prominouti někomu něco; nezapomenouti (komu co n. čeho) nepřestati si pamatovati něčí skutek dobrý n. špatný, nepřestati vděčně na něj vzpomínati n. neodpustiti jej. Chce nedůstojné chování Jitčino zapomenouti a jí ruky své podati co manžel. Svět. Vše je zapomenuto — odpuštěno. Prav. Zapomenuty byly urážky a hoře. Sab. Tu urážku, tu nelze zapomnít! Vrch. Chtěla zapomenout [urážku] a nepřála si ničeho vroucněji, než aby zapomněl i on. Svět. Slíbil purkrabímu úplné zapomenutí toho, co se bylo událo. H. Jireč. Nikdy ti to nezapomenu, Kateřino, poroučej se mnou, jsem tvůj sluha! Něm. Šel na pohřeb tetce Bitnarce, které nezapomněl, jak se k němu vždycky přátelsky měla. Jir. „Děkuji vám ještě jednou, nikdy vám toho nezapomenu“. Vach. To bych vám zapomněl, že jste mne ale vyhodil z krámu, když jsem vás prosil o almužnu — to vám nemohu zapomenouti. Pfleg. Toho by mu žena nezapomněla. Svob. Já mu na to nezapomenu! Já mu jednou ty rohy jeho šeredně polámu. Pfleg. Uj panenko Marja, tuto jim nezapomenu! Jir. D pro selhání paměti opominouti něco. A ty mi nezapomeň vzkázat, jak jsi se tam dostala. Něm. Nezapomněla jsi solit? Maj. Já zapomněl umřít kdysi. Ner. Sdělte jim, že mají ode mne všecko stavivo na úvěr, dvacet percent jim slevte. Nezapomeňte! Havlasa. Proč si pro to nešel hned? Prosím, já zapomněl. Šim. Nezapomeň dříví na ráno! Rais. Zapomněl jsem poznamenati, že mi bylo tenkráte sedmnácte let. Svob. [O tom] nestala se v zápisu, a to jistě ne náhodou ani zapomenutím, nižádná zmínka. Pal. Byl tou měrou do toho podivu zabrán, že docela několik obyčejných slov pronésti zapomněl. Zey. Tak [se ulekl]‚ až i zapomenul kouřiti a oheň mu uhasl přestal. Prav. Podobalo se, že přeslechl otázku i zapomněl odpověď nad těžkými myšlenkami. Svět. Abych nezapomněl, pane. Třeb. D (co, zř. čeho) nechati něco někde neúmyslně ležeti, nevzíti to s sebou. To se pořád točí jako holub na báni a obhlíží, tu zapomene to, tu zas ono a pak utíká. Šim. Myslím si, to je zajisté Míla, snad si něco zapomněl. Něm. Zapomněl jsem si deštník. Kun. Ale Ivan tam zapomněl svých rukavic. Erb. Rozpíná [město] rámě své a v dálce s mlhou splývá jak meč, jenž zapomnín jest z bitvy na pláni. Vrch. Hledala v temných koutech domu zapomenuté šperky, nedotknuté staré látky. Zey. Josef se necítí již několik dnů zdráv — zapomněl si doma kapky. John. Mařenko, sukně spusť a nezapomeň v ruce hadr! Něm. O zeď opodál byl opřen zapomenutý bič. Svět. Obydlí to nejspíš nějakého studenta, který svíčky za oknem a sebe za stolem v hospodě zapomněl. Ner. Příliš dlouho jsem se u vás zapomněl — buďte zdráv! zdržel se. Vlč. Oči se mu zapomněly na tom háječku. Jir. Snad nemusím ani pryč, snad mne zde matka navždy zapomenouti hodlá. Svět. D (na koho) opominouti obdařiti někoho, nepostarati se o něčí hmotný prospěch. Přinese mu tu snídani, nebo na něho zapomněli? K. Čap. Nešetřila pítek [pětek]. Na chudé při tom ovšem také nezapomněla, mnoho pytlů krup se dnes v mlýně rozdalo. Svět. Já na vás nezapomenu, kdybych měl dříve umříti, abyste na stará kolena netrpěla bídu. Šmil. Až zase přijdu, zajisté na vás nezapomenu a obdržíte něco hezkého. Prav. Mlatci na sebe též nezapomněli a šidili zase ještě kuchařku. Herb. D zapomenouti se dopustiti se něčeho nenáležitého následkem pozbytí rozvahy, neopanování se. Týž úřad by se byl ovšem nerozpakoval vykonati nad ním soud, kdyby se byl zapomněl a byl přijal úplatu. Klost. [V té Vídni se] tak zapomněla, že zahodila slovenský oblek. Preis. Má matka byla ze selského statku, ale nikdy by se nebyla zapomněla tak, aby dělala děvečku. Ben. Konšelé na něj hleděli s politováním, že se tak zapomněl u víře, že se dal mezi bludaře. Jir. Spletl se — zapomněl se nějak a… po starém zvyku se sem rozeběhl. Baar. Komorník se tak zapomněl, že u přítomnosti svého pána zaklel. Jir. Když se Adelka ale tak zapomněla, že ukazováček do úst strčila, to ji babička kárala. Něm. Co se stalo, víš dobře, byla to maličkost, okamžité zapomenutí se. Herrm. „Nepovídé!“ zapomněla se hanácky Maryša. Čap. Ch. Sám [autor] se na jednom místě zapomene a začne reka svého kritisovati. Kar. Když se někdy zapomenu a na ulici na ni jen slovo česky promluvím, hned se začervená. Ner. Byl bych se snadno zapomněl a políbil ji. Svob. Vzpomněla si, jestli se zas nezapomněl a si nepřihnul. Jir. D (nad kým n. čím, na koho, nač) zast. zanedbati své povinnosti k někomu n. k něčemu, proviniti se na někom n. něčem. Kdo se tak velice zapomněl nad národem svým, že pomáhá cizozemcům hubícím vlast naši, budiž proklat! Havl. Tomu nevěří, aby se nad svými tak nadobro zapomněl. Rais. Nad svým knížecím rodem se zapomena, za manželku pojal krásnou Kristinu. Mik. Nikdy tak nevděčně a hanebně nad svou krví a ctí se nezapomněli, aby byli chtěli jazyk svůj za jiný vyměniti. Tyl. Nedejž toho bůh, abych zapomenul se na ouřad a důstojenství své. Pal. Těžko se dalo vysvětlit, jak starosta král. hlavního města Prahy tak se mohl zapomnět na důstojnost vysokého svého úřadu. V. Mrš. Vysoce se zapomenuli nad svými přísahami. Jir. Zapomněv se nad sebou, žil s bývalou společnicí mé dcery. Šmil. D (nad kým, zř. na kom) lid. dopustiti se na někom násilného činu. Nepopouzejte mne k zlosti, sice se na mou duši nad vámi zapomenu. Štěp. Ode mne pryč a s očí mně, ať na tobě se nezapomenu! Hál. Jděte, zapomenu se, udeřím vás. Baar. Tóny, pamatuj se, ať se nezapomenu! Rais. Hale nynčko jsem se bál, že bych se zapomíl, ha co by z toho bulo! Jir. D (s kým) lid. prohřešiti se proti ženské cti, počestnosti. Kdož by pomyslil, že se tak zapomene, že panna bude sama choditi za panicem! Jir. Nikdo jí nesmí předhodit, že by se někdy okatě zapomněla a nepamatovala na počestnost. Jah. Matka jako děvče se zapomněla a měla nemanželské dítě. Her. Běželo teď jen o to, domakati se, s kým se Barča tak zapomněla. Šim. — V. t. zapomenutí, zapomenutý, zapomnění.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1237
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1237
|