- zavolati dok. vydati mocný hlas, volání; (co, na koho, nač, za kým, zř. po kom n. čem) hlasitě něco na někoho n. na něco do dálky promluviti. A já jsem zavolal nocí tou temnou. Kam. Sotva paní zavolala, ustal cinkot. Šim. Přijda k zahradě, zastavil se a zavolal. Pfleg. Zavoláš písní zoufalou: „Můj Bože, zase hřímá!“ Svob. Zavolala hora živým hlasem. Heyd. „Sólo pro stárka!“ zavolal Janek Švástů. A. Mrš. Kdosi zavolal, že v kostele uložili padlé. Jir. „Pozor,“ zavolal Lhota na neznámého rybáře, „bere [ryba]!“ K. Čap. Najednou vyletěla na síň a zavolala po matce: „Maminko, dědečka nám odvážejí!“ Rais. Panská ještě za ním cosi zavolala a ztichla. R. Svob. Děti směly jen hlídat mléko a zavolat, když začínalo kypět. Maj. Zavolavši ještě pozdrav do světnice rychle opět zavřela. Kun. Žena jeho zavolala jméno boží a pokřižovala se. Svob. Přen. Mocně zavolala duše v něm. Čap. Ch. Nad prahem a komíny, nad lidmi po ulicích zavolaly náhle sirény šachet břesknými fanfárami. Mart. Když s věže zavolalo klekání, krajina temněla soumrakem od třemšínské strany. L. Steh. D (koho, na koho) hlasitě někoho osloviti a tím ho přivolati. Potom zavolal [Svatopluk] velikým hlasem Wichinga a kázal mu číst list papežův. Vanč. Věk zavolal hospodského. Jir. Měsíc na to potkal se starý Hrabálek s Filípkem a zavolal na něj. A. Mrš. Zavoláš-li naň [izvoštíka]‚ počká si vážně, až k němu sám dojdeš. Havl. Zavolali své koně, prohlížel zbraně a dali se opatrně na cestu. Zey. Pan myslivec přehodil pušku přes rameno, zavolal na Hektora. Něm. Zavolaly-li ho [děti hřebečka] tím jménem [„Běláček“] — běžel za nimi. Baar. D hlasitě někoho vyzvati, vybídnouti. K snídani ho musila hospodyně dvakrát zavolat. Jir. Onen jistý dobrodinec také zavolal chlapce do zahrady, aby si jablek natrhal. Havl. Velitelsky zavolal na ně: — skočte pro víno do sklepa, to maminku vzkřísí. Herb. Hle, není třeba vždy jen čtenáře o povinnost jeho upomínati — nutno též na ty zavolati, kteří mají povinnosti ku čtenáři. Thon. D (koho co, zř. koho, čeho) povolati, přivolati někoho n. něco. Když chtěl, aby lid moravský přestal býti pohanský, zavolal svaté apoštoly, Cyrila a Metoděje. Herb. I zavolán byl rychle ten muž svatý. Vrch. Byl li [krejčí] zavolán do panských domů, nešel pěšky. Prav. Zavolal si na pomoc z Berlína tajemníka hraběte Schoenmarka. Bozd. Dal [král] zavolati z celé krajiny moudrých lidi, zahradníkův i hadačův. Něm. Vstal, zavolal svatebníků. Heyd. Lékař byl zavolán jenom jednou a to ještě jenom „k vůli lidem“. V. Mrš. Seznejme nejprvé alespoň jména duchů, z nichž některého si snad zavoláme. Jir. Zavolej [opat] konvent bez dlení sem svolej. Quis. Až vás Pán zavolá a až budete vědět, že také pro vás platí to velké zaslíbení, budete jako František až zemřete. M. Han. Přen. Budeme tu pak žíti pospolu, zabývajíce se každý svým, až nás čas zavolá. Pfleg. Z trosek domu vycházeli dva lidé, muž a žena, které zavolal život. Ant. Šrám. Tak polnice kdys zavolaly zajaté raby do polí. Bezr. Signál [lodi] zavolal cestující, jichž málo se navrátilo. R. Svob. Nyní, když byla vlast zavolala, přihlásil se opět k rodným bratřím. Hol. Ten list zavolal mne o dvanáct let nazpět zanesl ve vzpomínkách. Kun. D (koho) úředně předvolati, obeslati někoho. Vincík propadl tak důkladně na gymnasiu, že ředitel gymnasia si dal starého Lapila zavolati. Vach. Odpoledne zavolal [advokát] pana starého na úřad. Prav. Myslíš, že by mne mohli zavolat na vojnu? Č. Jeř. Asi osmého roku po smrti císaře Josefa dal si vrchní zavolati rychtáře. Herb. I zavolal si [Kambyses] dozorce města Memfi, a dostavivších se jemu na oči tázal se, proč za jeho prvého pobytu v Memfi Egypťané nic podobného nekonali. Kvíč. Není to smůla, když z osmi dopraváků jich pět zavolají a náměstka, starého kapitána v záloze, nechají tu sedět na ocet? Branald. D (oč) hlasitě n. naléhavě o něco požádati. Chtěl již vykřiknouti, zavolati o pomoc. Třeb. Ztratil jsem jméno — dodal [cizinec] a zavolal o pivo. Šrám. Jak cizí je tento spící svět, jenž nemluví! Jenž nevykřikne bolestí! Jenž nezavolá o spásu! K. Čap. Hajný vás na zavolání převeze. Máša. D (koho) zavésti s někým telefonický rozhovor, vyzvati někoho telefonicky. Kdyby šlo o to, vzít telefon a zavolat česky Prahu, popraly by se [děti] o přístroj a něco by samou horlivostí rozbily. B. Beneš. Zavolala ještě z opatrnosti zastavárnu, aby se přesvědčila o pravdivosti. Týd. rozhl. Kdykoliv kráčela chodbou kolem telefonu, ocitla se v pokušení, aby si zavolala číslo Navrátilovy kliniky vytočila na telefonním přístroji. Hvězda. D (o ptácích) hlasem, hlasitě se ozvati. Nad neživými, jen zvolna se probouzejícími křovinami a smrky zavolá sluka! Lum. Z dálky zaslechli veselé drozdí zavolání. Otrad. Křepelka kdesi v lánech zavolala. Jir. V tom zavolal kdesi kohout. Šrám. Dlouho dnes svítila okna jídelny, dědova kukačka dvanáctkrát zavolala. Kodlová. Zasmála se Sylva, jako když z rána křepelka zavolá. Svět.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 486
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 486
|