- zeptati se dok. (koho n. čeho co, nač, po kom, po čem, zast. oč) položiti někomu otázku, optáním snažiti se něco od někoho dovědět, ptaním projeviti zájem n. starost o někoho n. něco, optati se. „Proč máme jíti do vězení,“ zeptal se Řehoř. Jir. Když už se hodně napili a byli veseli, zeptal se král těch pánů, jak se jim líbí jeho zlatovlasá nevěsta? Ehrenb. „Odpusťte, pane správce, že se vás na něco zeptám,“ po chvilce se ozval Slavík. Rais. Člověk by se ještě rád zeptal na to a na ono, a nemá koho. Něm. Plaváček prosil [babičku]‚ aby se taky Děda-Vševěda zeptala na ty tři věci. Erb. Zeptej se skutků svých, ne mě. Zey. Chci se tě po něčem zeptati. Třeb. Nezbývalo, než zeptati se paní Horské po příčině. Hál. Ustanoveno tedy, zeptati se Jakuba samého o mínění jeho. J. z Hv. [Jaromil] zaplatil hospodskému, zeptal se ho na cestu ke královskému zámku. Něm. Na odchodu zeptal se po panu faráři. Jir. Po svém muži se ani nezeptala. Vrch.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 315
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 315
|