- zimnice (lid. zimice), -e f. chorobné střídání pocitu zimy a horkosti, doprovázené zvýšenou teplotou n. horečkou, onemocnění s těmito příznaky, zvl. malarie. Bylo mu zle, lomcovala jím zimnice, píchalo ho na prsou. Prav. Zimnice mne rozklepala a potom zas horkost přišla. Rais. Pravil, že mi bije [puls] sedmdesátkrát za minutu, že prý mám velikou zimnici. Pfleg. Zlou výsluhu z té turecké vojny si odnášel — zlou zimnici. Jir. Usnul [raněný] tvrdě a ranná zimnice ho neprobudila. Jir. Námořník zemřel žlutou zimnicí na lodi „Ferdinand Max“. Maj. O mně se ta horká zimnice ještě pořád otírá. Tyl. Proti studené zimnici: když nemocný spí, má se vzít hrnec studené vody a vlít mu na hlavu s vykřiknutím druh zimnice. Něm. Dostavila se u něho suchá zimnice. Pal. Ruce jeho se chvěly, jako když přichází na člověka třídenní zimnice. Třeb. Oči její plály jako v zimnici. Zey. Na konci [ulice] blikal plynový plamen v lucerně, třesoucí se jako ve stálé zimnici. Herrm. [Hajný] na něm vězí jako zimnice je neodbytný. Baar. Lék. žlutá zimnice akutní infekční onemocnění (zejm. v tropických krajích), projevující se teplotami a žloutenkou, febris flava. D Expr. prudké zaujetí, nadšení pro něco, vzrušení, horečka. Uchvátila zbožný její [ulice] klid zimnice tak zvaná spolková. Kun. Slávy dcera zplodila tehdáž mezi básníky znělkovou zimnici. Tyl. Ta zimnice vojenská vás přejde. Jir. Obyvatelstvo vídeňské udržuje se v ustavičné zimnici těmito časopisy. Havl. Plesová zimice přepadne ji až v kočáře. R. Svob. D Zř. expr. dotěrný, neodbytný člověk. Týden již dal nám [úřadu] svatý pokoj! A zas nám hrozí ta neodbytná zimnice? Lier.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 276
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 276
|